Jednoho jasného jitra Jeníkova jalovice jedla jitrnice. Jeník jásá: “,Jalovice jí jitrnice! Jsou jitrnice jedovaté?“ Jitrnice jsou jedlé.
Jan Jebavý je Judr. Jiřina je jeho jedinečná Japonečka. Jakmile Jan jekne, Jiřina jedná. Jmenuje jídlo: „Jitrničky? Jahody? Jelítka?“ Jan jiskří. „Jelítko jím! Jupí!“ Jiřina jde do jídelny. „Jenom jedno?“, ječí jednatel jídelny. „Jan jí jenom jedno“, jekne Jiřina. Jan je její jediný. Jeho játra ječí: „ Jau jau!“
Jelítko je jedovaté!!
Japonečka Jiřina Jakutová jásá. Jako jak? Jednou jéje, jednou jupí. Judr. Jebavý jmenuje jeho Japonečku jako jedinou jistotu jídla. Jan Jebavý je jednoduchý Jugoslávec. Japonečka je jiná. Je Jidáš. Jelítko je jedovaté. Jejda.
Napsali Eva Hájková a Ondřej Bartoň
