Training workcamp in Eyrabakki

Po příjezdovém školení jsem strávil v Reykjaviku jen pár dní…ve středu 7. Května jsme se vypravili na treninkový workcamp na jih Islandu. Vzhledem k tomu, že nás do této oblasti mířilo cca 12 lidí, tak jsme jeli dvěma vozidly, mikrobusem a cliem. Franko, 60letý ital, který je na Islandu na dlouhodobém dobrovolnickém projektu a zároveň zajišťuje logistiku pro naší organizaci SEEDS, nechal ovšem u Clia zapnutá světla…takže když jsme všichni nastoupili do aut a byli připraveni k odjezdu tak menší francouzské vozidlo nenastartovalo…Startovací kabely byly na dně kufru mikrobusu, plně zaplněného našimi bágly. Takže následovalo vyložení, nalezení kabelů, nastartování, naložení kufrů zpět a mohli jsme konečně vyrazit. Už jsem asi pokročil v adaptaci natolik, že už jsem nepotřeboval vyblejsknout každej kopec, každej kámen…ale přesto jsem párkrát neodolal. Myslím, že mě Islandská krajina bude neustále překvapovat po celou dobu mého pobytu. Asi po hodině cesty jsme dorazili do cíle. Bylo nám deklarováno, že budeme na nějaký farmě dělat zahradní práce, tak jsem čekal, že to bude pro nějaký komunitní centrum či tak něco…

Nakonec jsme pracovali na malém hospodářství s pár slepicemi. Přivítala nás paní domácí, Helga, prostorově výraznější paní, matka 4 synů, manželka vezeňského dozorce, který to měl do nejstřeženější věznice na Islandu cca půl km daleko, takže jsme 10 dní koukali ze zahrady na toto zařízení. Po krátkém přivítání Helga s jejím mužem Orkurem řekli, že potřebují odjet ještě na nákup, takže nechali doma 7 úplně cizích lidí…Docela zajímavé projevení důvěry :-)

Po krátkém rozkoukání jsme se seznámili s naší pracovní náplní.Na následujících 10 dnů jsme měli za úkol

·         Vybudovat kamenou stezku vedoucí napříč zahrádkou

·         Postavit dva green housy pro pěstování zeleniny

·         Obdělat malé rodinné poličko

·         Zasázet brambory

·         Odplevelovit trávu u příjezdové cesty

Musím podotknout, že někteří účastníci workcampu,včetně camp-leadera, měli trochu problém s posláním tohoto projektu, jelikož práce byla realizována na soukromém pozemku pro rodinu. Tak je na místě obava, jak to bude s využitím pro veřejnost. Od toho tu dobrovolníci nejsou a myslím, že tímto je pošlapáván smysl dobrovolnické práce….na druhou stranu je to za účelem zlepšení prostředí…Utěšoval jsem se tím, že můžu při některých činnostech, jako třeba budování stezky z kamenů, zúročit zkušenosti nabité během roku a půl dlaždičení.

Na tomto projektu nás bylo dohromady 7 lidí. Se všemi jsem strávil před tím 5 dní na arrival traininku, tak jsem předpokládal, že to bude bez problému, ale zdání klame. Jedna holčina, jenž pochází ze země našich severovýchodních sousedů, začala vůči mě mít dosti nevybíravé chování. Kdybych byl na ní nějak hnusnej nebo tak něco tak neřeknu ani popel, ale když se s snažím bejt s každým v pohodě, bez konfliktů….a dotyčná má problém mi ráno odpovědět na pozdrav good morning tak už fakt nevím…Naopak jí nedělalo problém žalovat na mě…bylo to sice jednou ale posuďte sami. V domě Orkuna a Helgi, kde normálně žije jejich 6členná rodinka a na 10 dní nás bylo celkem 7 dobrovolníků, byla jedna koupelna. Asi třetí den šla dotyčná po mě do koupelny, kde byla vyhraněná zóna kde se nesmí šlapat s mokrými nohami. Když se tak stane, tak zde bylo uchystáno koště na setření. Onoho dne jsem zapomněl po sobě setřít, moje“milovaná“ kamarádka mě na to upozornila, tak jsem se jí omluvil s tím, že to samozřejmě uklidím po sobě…dotyčná ale hned vyrazila za Celine, vedoucí workcampu, že jí to musí říct….tak jsem jí následoval…Musím říct, že jsme s naší campleaderkou zůstali nepochopeně na sebe koukat proč Justýna řeší takovou prkotinu….Myslím, že žalování je záležitost děti a ne pro cca 25letou holku…hold každej dospíváme asi v různou dobu…

Měli jsme postaráno i o jiné dramatické situace; Ve čtvrtek 8. Května večer, už bylo po práci, odpočíval jsem na pokoji. Najednou se celý dům na 5 vteřin otřásl, možná problikla i eletrika ale to nevím jistě, jelikož v 9 večer tu je stále super světlo :-) Tak jsem vyrazil ven zjistit co se děje. Před barákem jsem potkal Orkura a ten říkal s potulným úsměvem, že jsou na to tady zvyklí. Ve vzdálenosti 30km od jedné z nejaktivnějších sopek na Islandu se pomalu není čemu divit. V těsném sousedství jejich baráku je mezi dalšími domy jedna volná parcela. Dozvěděl jsem se, že zemětřesení v roce 2009 bylo natolik silné, že to zdemolovalo celý dům.

 Víkend 10. a 11. Května jsme procestovali kompletně celý jih Islandu. V sobotu jsme nejdřív zastavili u pobřežního majáku. Musím říct že když jsem stál na kraji útesu a díval se dolů cca 50 metrů na hladinu moře, která se rozbíjí o drsná skaliska, tak mi jen naskakovala husina. Za krásného slunečného a větrného počasí jsme zde měli piknik. Poté jsme se přemístili krajinou plnou vyřelých skalisk ke Grindavíku, kde se nachází jedna z největších turistických atrakcí na Islandu, tzv. Blue lagoon. Krajina plná malých a středně velkých jezírek plných modré vody napájené z místních termálních pramenů…. Na tomto spektakulárním místě jsme strávili něco přes hodinu. Poté jsme se přemístili ke Gejser guna. Při příjezdu na parkoviště nás přivítal chlapík v kroji hrající na dudy. Kromě něj i všudypřítomný charakteristický zápach vycházející z gejzírů. Stále bylo slunečno doprovázeno střídavým nárazovým vítrem. Opravdu supr záležitost, když vám najednou třeba na jednu minutu začne proti vašemu obličeji foukat tento charakteristický dým.

Další bod programu byla návštěva mostu mezi dvěma kontinenty. Jak známo tak Island leží na hranici dvou tektonických vrstev, Severoamerické a Euroasijské. Měl jsem tu čest vstoupit na 5 minut bez jakýchkoliv pasových či jiných kontrol na americkou půdu.

Bylo k 18. Hodině, už jsem pociťoval značnou únavu tak už bych byl uvítal návrat do našeho dočasného domova v Eyrabakki ale 2 lidi poněkud nedemokraticky rozhodli, že navštívíme nějaké lávové město. Zastavili jsme na kraji silnice. Všude kolem byla krajina pokrytá šedavým mechem, takže jsem měl vskutku pocit, že se jedná o měsíční krajinu. Vydali jsme se na cestu směrem, kterým mělo být ono lávové město. Pociťoval jsem únavu čím  tím víc…asi po třech kilometrech chůze stále stejnoou měsíční krajinou jsme se ve tříčlenné skupince rozhodli, že dál nepůjdeme s ostatními a, že na ně počkáme…Čekali jsme asi hodinu, kterou jsme strávili diskuzí o tom co je víc….Jestli nábožeství nebo věda…No byla to celkem vtipně strávená hodina času :-) Díky bohu poslední bod programu byla exkurse okolo horského jezera s modrou vodou, kde jsme potkali další dobrovolníky z naší základny Miklabraut 40 v Reykjaviku a poté jsme konečně vyrazili směr k našemu dočasnému domovu v Eyrabakki.

V neděli jsme vyrazili na výlet až po obědě. Slunce definitivně zapadá kolem 23:30 tak času je spoustu. Obloha neměla už tak azurovou barvu, spíš naopak. Byla zatažená jak divadelní opona. Vyrazili jsme ještě dál na jih než den předchozí. Naše první zastávka byla Seljalandfoss, komplex asi 4 vodopádů různých velikostí. Největší z nich byl vysoký 65 metrů. Zde jsme strávili asi hoďku času. Poté jsme se přesunuli k dalšímu vodopádu, Skogafoss. Po vyšlapání asi 400 schodů se nám naskytl výhled do údolí z vršku vodopádu :-) Další bod programu byl exkurs na okraj oblasti ledovce jenž ukrývá vulkán Ketla. Při pohledu na krajinu jsem si zde už fakt připadal jak na jiným světě. Drsná kombinace ledu, kamení a sopečného popela brala jen dech. Byl to opravdu výživný výlet po oba dva dny.

V pondělí jsme po práci vyrazili na krátký výlet do Solheimaru, kde bydlí dvě dobrovolnice, které jsme potkali na arrival trainingu. V Solheimaru je komunita lidí čitající přes 100 členů, která se velmi zajímá o udržitelné zemědělství. Jedna z dalších zajímavostí je, že tu mají kostelík vybudovaný v roce 2005. Poté jsme absolvolali koupačku za slunečného počasí v nekrytém bazénu. Znovu jsem přemýšlel jestli jsem něco podobného podniknul ve stejném období v polovině května v ČR…nedopátral jsem se :-)

V úterý jsme začali kopat základy pro velký green house určený k pěstování zeleniny. Řeknu vám, že vykopat 1 metr hlubokou díru do země o rozměrech 50x50cm není úplná prča. Poté následovalo usazení 3metrových kůlů,  namíchat beton jehož fixační složku tvořilo kamení z lávy….a bylo hotovo…tahle činnost nám zabrala ve skutečnosti den a půl :-) Poslední den naší práce jsme se přemístili na předměstí Reykjaviku, kde žije Ester, ségra naší dočasné paní domácí. Ester potřebovala pomoci s odplevelením pole pro pěstování brambor. Přes den párkrát sprchlo…že by Islandské klima začalo konečně ukazovat svou pravou tvář? Uvidíme 
fotoz: Projekt 
http://endriju.rajce.idnes.cz/Training_worckamp_Eyrabakki_6-16.5.2014/
Fotoz z víkendu 
http://endriju.rajce.idnes.cz/Weekend_trip_south_of_Iceland_10-11.4.2014/

Arrival training pro EVS dobrovolníky Úlfjosvatsn//29.4.-4.5.2014

Jedna z povinností dobrovolníka Evropské dobrovolné služby(EVS) je účast na arrival traininku, organizovaném národní agenturou dané země, ve které má dobrovolník projekt. Měl jsem to štěstí, že toto víkendové školení se konalo na samém začátku mé islandské mise od 29. Dubna, tj. 3 dny po mém příletu. Jednoduše proto, že to probíhá třeba jednou za půl roku, takže se zúčastnili i třeba tací, co už jsou na Islandu přes 3 měsíce. Z mojí hostitelské organizace SEEDS, a zároveň z našeho velkokapacitního baráku, se zúčastnilo hned 11 volunteeru. Franko, 55letý Ital, který zajišťuje logistiku, nás dovezl k autobusu národní agentury, který byl přistaven v centru Reykjaviku. Říkal jsem si, že když jen nás je 11, tak by nás celkově mohlo bejt kolem 50 lidí. O to větší překvapení při pohledu na name-list bylo, že nás má bejt dohromady 22! “Naše jedenáctka“  obsadila celý zadek autobusu, takže sme tvořili jakýsi uvítací výbor pro ostatní příchozí dobrovolníky.

Nejdříve přiběhly dvě bláznivý Italky, následovaly je 2 skautky z Polska a Německa, poté další holčina z Polska a týpek z Malty, jakožto greenmessengeři.

Vyrazili jsme na cestu. Poprvé mimo město. Hned za hranicemi Reykjaviku se nám otevřela velice spektakulární, zároveň velmi drsná a  přírodní tvář Islandu; Kopce, respektive horní masívy obseté balvany, do toho sem tam jezero, horská říčka…celek dotvářely pastviny na kterých se spokojeně pásli koně. Během dvouhodinové cesty jsme nabrali 3 holčiny ze Španělska, Portugalska a Kypru.

Již v kompletním počtu jsme úspěšně dorazili do kempu Úfjosvatsn, kde na nás čekaly, už na první pohled, velice laskavé dámy z Islandské národní agentury, Ragga a Elísabeth. Následovalo ubytování na chatkách. Pokud si představujete takové ty české klasické chatičky, 2x dvoupatrové postele, rozlámané skřínky z dřevotřísky…tak ano, v takových jsme nebydleli.

Z grantu EU nám byl poskytnut na následujících 5 dní pobyt v 2patrových chatkách, s koupelnou, velice dobře vybavenou kuchyní, obývákem s koženým gaučem a křesly, TV(sice nefunkční) a součástí každé chatky byla venkovní výřivka, tzv. hot spot.

Došlo k zahájení programu, následovaly klasické seznamovací hry na zapamatování si jmen ostatních. Jedna z hlavních aktivit pro první večer bylo najít si partnera do dvojice a během 25 minut se s ní(m) seznámit natolik, abyste byli schopni během 1 minuty o něm něco říct.

Já byl v dvojici s Analeese z Kypru, musím říct, že to je velice zajímavá holčina; Minulý rok v létě dokončila univerzitu, od té doby cestuje. V Egyptě, Tunisu a Maroku strávila čtvrt roku. Nějaký čas strávila také v Bulharsku, Turecku a Řecku. Je velmi umělecky založená, umí hrát na piano a ráda maluje.

V 19. Hodin skončil oficiální program. Vzhledem k tomu, že se ještě zdaleka neschylovalo k západu slunce, tak jsme vyrazili na lehkou procházku po okolí. Byl jsem fascinován jednak okolní, na půl měsíční krajinou, ale také množstvím ptáků, které se zde pohybovali a kteří vydávali také hodně zajímavé pazvuky :-) Z prochajdy jsme se vrátili před 23. Hod. a venku bylo takové pološero…nicméně obloha směrem na západ byla stále obarvená červánky.

Druhý den ráno jsem se snažil eliminovat puchýřové zranění na chodidle z předchozích dnů; bohužel výsledek nedopadl vůbec příznivě. Skončil jsem se strhnutou kůži přes třetinu chodidla a krve jak z vola.

Odpoledne jsme se rozdělili na skupinky po 3-4 osobách a měli jsme za úkol udělat prezentaci o Islandu na různá temata, jako např. kulturní život, turistické cíle, umění….Já byl ve skupince, která se věnovala zvyklostem, tj. co Islanďané dělají a co nedělají. Můžu považovat za malé osobní vítězství, že do negativních bodů se mi povedlo prosadit návrh, že Islanďané nepoužívají vlak. Je to z toho důvodu, že na Icelandu nejsou žádné koleje :-)

Ve čtvrtek jsme věnovali podstatnou část dne lekci Islandštiny.  Musím říct, že to bude velké zadostiučinění, pokud se za tu dobu co tu budu, naučím aspoň základní fráze :-) V pátek 2. Května byl na programu celodenní výlet. Nejdříve jsme zavítali na Skálhol, nejstarší poutnické místo na Islandu. Na místě jsme našlí malý kostelík s velmi vřelým farářem, kterému během výkladu začal zvonit jeho dotykový telefon a asi půl minuty se ho snažil utišit. Po celém kostelu se při tom rozlehl smích J Vedle kostelíku byla stará krčma s travnatým porostem na střeše. Z tohoto místa byl poměrně dobrý výhled do okolní krajiny. Jeden ledový kopec svou dominací převyšoval ostatní, tak mě zajímalo co je to zač. Při bližším prozkoumání mapy jsem zjistil, že jsme asi 30  km od  vulkánu Hekla J

Poté jsme zavítali na farmu, kde mladý farmář chová krávy a zároveň má restauraci. Obě činnosti provozuje ve chlívě rozděleném na 2 části.  Musí to bejt něco pro humanisty dívat se na svůj budoucí oběd J Na beef steak nedošlo, ale za to jsme zde dostali výbornou houbovou polévku a delikatesní točenou zmrzlinu.

Jako poslední bod programu celodenního výletu byla návštěva fontana spa centre. Bohužel vzhledem k povaze zranění mého chodidla jsem nemohl do vody, tak jsem čekal ve vstupní hale bazénu. Musím říct, že mi čas uběhl poměrně rychle, protože když začali ze sprch po hodině a půl vylézat první lidi, tak jsem neměl ještě zdaleka dočtené veškeré prospekty.

Zpátky do kempu Úfjosvatsn jsme dorazili asi kolem 18. Hodiny, ale už tou dobou připravoval personál místní restaurace stolování pro naší poslední večeři. Podávaly se nadívané jehněčí kousky. Zde se hodí podotknout, že velice dobře bylo postaráno také o vegany, kteří tvořili cca pětinu našeho kolektivu. Ne jednou jsem degustoval jim připravované projekty a pokaždé to byl vskutku gurmánský zážitek.

Musím konstatovat, že 5denní arrival trainink byl pro mne vskutku přínosným….Nasbíral jsem velice mnoho povědomí o Islandu, vedení workcampů, zvyklostí Islanďanů, něco málo z Islandštiny a hlavně jsem po dobu 5 dní byl s bandou skělých lidí . 

Foto: http://endriju.rajce.idnes.cz/Arrival_training_for_EVS_volunteer_s_Ulfjotsvatn_29.4-4.5.2014/

Spánkový deficit jsem dohnal znamenitě, spal jsem přes 10 hodin, což je na moje poměry vskutku dlouhá doba :-) Ráno jsem se tedy probudil, na bytě byla jen moje room

První kroky po Islandské půdě

Přistání proběhlo v pořádku. Po odbavení jsem si vyzvedl bágl, zašel jsem si koupit jízdenku a poprvé jsem vkročil na Islandskou půdu. Už během letu bylo vidět, že svítí sluníčko a obloha je téměř bez mráčků, nebo-li takzvané azůro :-) Můj bus jsem našel v pohodě, stihl jsem krátce pokecat s busdriverem, který mě asi během 5ti minut naučil výslovnost oné známé sopky, která bouchla před 4 roky a díky tomu nelítala letadla po celé Evropě. Tak doufám, že bude nějaká možnost se podívat na Ejafjatajokut :-) Během cesty do mé cílové stanice jsem absolvolal jeden přestup. Řidič mikrobusu, do kterého jsem přestupoval se jen zeptal jaká je moje cílová stanice přičemž vůbec nechtěl vidět můj cestovní jízdenku :-) 

Když jsem dorazil do cílové stanice Alba questhouse, tak jsem měl instrukci prozvonit jednu z dobrovolnic. Netrvalo dlouho a za chvíli mě vyzvedla usměvavá Alina původně z litvy a než bys řekl švec, tak jsme došli k mému budoucímu budovu. Jedná se o 3podlažní dům, na každém patře jsou 2-3 pokoje, na každém bydlí 3-4 dobrovolníci holky-kluci dohromady. Dále kuchyně, obývák koupelna. Já bydlím na pokoji s Francouzkou, Běloruskou a Bulharem. Jinak dále jsou zde dobrovolníci z Italie, Litvy, Lotyšska, Maďarska, Ruska, Španělska, holčina ze Slovenska atd...

Ačkoliv jsem pociťoval značný spánkový deficit tak jsem pocíťoval značný spánkový deficit tak mě polila živá voda a najednou se mi nechtělo vůbec spát. Naproti přes ulici je krásný parčík, kam sme šli házet s Frisbee, nicméně tuto aktivitu znemožňoval všudypřitomný vítr... 

Diego, urostlý španěl s kňírkem a výraznými bílými oky, mi nabídl jestli nechci jet do bazénu. Zeptal jsem se jestli je to outside či  inside, dozvěděl jsem se že je to venku tak jsem se těšil že to bude u nějakýho horkýho pramene. Od Alberta jsem si vypůjčil kolo, na které jinak stojí záloha 80 € takže asi budu muset založit sbírku na tuto kauci, jelikož jsem jinak docela socka :) Do báglu jsem si naházel koupačky, ručník a víc jsem toho nepotřeboval….tak jsem se netáhnul třeba ani s peněženkou…což se posléze projevilo jako chyba, protože jsem zjistil, že jedeme do parádního areálu, kde se platí vstupné cca 3 € ale za ty služby se to fakt vyplatilo. V areálu je k dispozici velký klasický bazén, po obvodu asi 5 výhřivek s odstupňovanou teplotou vody 33, 36 , 40 a 44´C. V poslední uvedené teplotní kategorii jsem vydržel ani ne 2 minuty.

 Byly to parádní dvě  hoďky krásně stráveného  času. Jo a za zmínku stojí také to, že to bylo 26. Dubna večer, venkovní teplota 8-9´C a jak už bylo zmiňováno, na obloze bylo krásný azůro :-) Dorazili sme zpátky na byt. Neměl jsem sílu dělat si k večeři nějaký složitosti tak jsem vzal první co bylo po ruce, tj. hrušku a 2 mrkve a udělal jsem salát. Musím říct, že to byla opravdu zajímavá a sytá kombinace :) No a Ondra se taky první den projevil jako klasik. Nebyl bych to já abych neměl nějakej průšvih hnedka první den. Jak jsem uvedl, tak na pokoji jsme 4 a spíme na těch dvoupatrových postelích. Původně jsem chtěl spát hlavou směrem ke zdi, jenže v tomto rohu jsou situovány i schody na mou horní postel. Nevím jestli jsem tedy při vylézání vyvinul nějaký vyšší tlak na ty podpěrné příčky co jsou pod matrací, že jedno z prken prasklo. Při následném ohledání situace jsem zjistil, že tyto podpěrná prkna jsou upevněná umělohmotnými hřebíky. Naštěstí jsem si sebou do krosny zabalil i gafu. Takže jsem inkriminované místo důkladně zafixoval a nyní probíhá zatěžkávací zkouška. Zvládá to zatím znamenitě.