5.7.2011
Startovat stopovací dobrodružství v den státního svátku
jsem viděl rozpačitě vzhledem k četnosti provozu. Tak jsem se na
doporučení od mého bráchy rozhodl, že odstartuji stopovací jízdu z Plzně,
kam jsem dojel z Prahy žlutým busem. Obloha se netvářila nikterak
optimisticky, sem tam sprchlo. Byl státní svátek, takže ulice nebyly nikterak
zaplněné lidmi ale i přesto jsem se dostal pomocí městské hromadné dopravy na
kraj Plzně k výpadovce na Rozvadov.
Počasí nebylo nikterak přátelské, tak jsem se moc
nezvdaloval od místní benzínky, kolem které se pohybovaly takové podivné dámy
zralejších let, odděny do těsných šatičkek a nabízejíc se kolemjedoucím.
Necítil jsem se zde úplně parádně.
Asi po dvou hodinách náročného čekání mi přibrzdil týpek,
kterej jel sice jen do vedlejší vesnice. Svezl jsem se sice jen asi půl kiláku,
ale pro tu chvíli to znamenalo pro mne vytažení velkého trnu z paty. Zde jsem nečekal
dlouho a zastavili mi dva poláci, kteří mě obdařili gambáčem. Tímto krokem jsem se dostal sice mimo mou
plánovanou trasu ale aspoň se něco dělo. Poláci mě svezli do Stodu. Sám jsem byl
zvědavej kudy povede moje cesta dál. Týpek co mi zastavil nejdřív celkem koukal
, když jsem mu řekl že jedu směr hraniční přechod, nicméně jsem se s ním pár
kilometrů svezl a vystoupil jsem si na mostě který vedl přes dálnici D5.
Podařilo se mi překonat plot ochraňující zvěř od střetu s projíždějícími auty
a vyrazil jsem se zvedlým palcem směr Německo J
Asi po 4 km chůze jsem došel na prostorný dálniční nájezd, kde jsem čekal
zhruba další hodinu čekáním. Zastavuje
mi dodávka mířící někam k Ansbachu. Splnil se tak cíl prvního dne: Dostat
se za hranice….:-)
Dodávku řídil chlapík jménem Petr, který jel koupit do
Německa koňské sedlo pro dceru jeho přítelkyně. Druhý člen posádky byl rovněž
stopař, který jel za prací do Anglie. Vystupuju na benzínce poblíž Ansbachu.
Zastavuje u mě starej transporter a za volantem dredatá holčina. Chvíli jsem si
připadal jak ve snu. Pak jsem se dozvěděl že Sandře je 41 let. Neměla moc
pochopení pro můj úmysl spát někde venku pod širákem….na druhou stranu pak
řikala, že by mě ráda vzala domů, ale že v týdnu u nich v rodině došlo
k úmrtí tak že by to nebylo moc vhodné atd….Nakonec se ale rozhodla , že
mě domů vezme. Sandra žije se svým manželem v krásné zemědělské vísce
nazývajíc se eisenbahnweg. Mají
postavený krásný hlíněný dům. V době našeho příjezdu byli u nich na
návštěvě jejich sousedi, se kterými jsem se solidně opil. První noc na cestě
jsem nakonec strávil v Sandřině druhém starém transportéru, který již byl
mimo provoz
J
