Mezinárodní dobrovolnický workcamp v botanické zahradě (27.5-7.6.2014)

Co jsem nestihl v Čechách, zažívám na Islandu :-) Jako další zkušenost do kategorie “poprvé“ můžu zařadit vedení mezinárodního dobrovolnického workcampu. Byl jsem delegován jako campleader 4členné skupiny dobrovolníků na dvoutýdenní projekt v místní botanické zahradě.

Předcházelo tomu týdenní intenzivní školení, příprava, průběh, kurz první pomoci,  evaluace…“A Pane Lórenc, co všechno obnáší dělat campleadera dobrovolnického workcampu?“. No to víte…musíte umět zajistit:

·         Zajištění fungování skupiny dobrovolníků jako týmu, řešení konfliktů a problémů

·         Koordinace a zajišťování denních potřeb skupiny, jakožto stravování, volnočasové aktivity, dodržování denního harmonogramu,

·         Organizace práce, motivovat dobrovolníky k práci,

·         Podpora hostitele při přípravě neformálních vzdělávacích aktivit,

·         Pravidelná, průběžná evaluace se skupinou

·         Kromě jiného také campleader musí umět vysvětlit co se má dělat a jak se to má dělat

·         Volit parterský přístup, zahrnovat ostatní do společných rozhodnutí,

·         Ptát se na názory ostatních, umět příjmout kritiku,…

….a takhle bychom mohli pokračovat do aleluja.

Práce campleadera začíná cca dva dny před workcampem, kdy musí kontaktovat hostitele, v tomto případě ředitele botanické zahrady. S panem Pjӧrbjӧnsonem jsem si domluvil schůzku na páteční odpoledne. Dozvěděl jsem se, že náplní naší práce bude převážně zahradnická činnost jakožto setí trávy, odplevelování, čištění kamenů atp. Ten samy den jsem také dostal seznam dobrovolníků a už  na první pohled jsem si řekl, že to bude jedno velké dobrodrůžo. Jednak rozdíl mezi nejstarší a nejmladší dobrovolnicí činí 19 let, dva dobrovolníci jsou starší než já, generový poměr činil jeden chlapík z USA, ku třem dívkám z Ruska, Jižní Koreje a Tchai-wanu. Jak jste mohli zjistit, tak země původu jednotlivých účastníků zní víc než exoticky :-)

Ok, takže máme už všechno připraveno, hlava nabitá instrukcemi co a jak, bágl sbalený a může se jít na věc. Poslední hodiny před Workcampem strávím kont rolováním poznámek, jestli mám všechno zařízeno a nervózně čekám na příjezd Franka, fajn chlapíka z Itálie, jenž plní funkci dvorního řidiče naší organizace SEEDS. Vzhledem k tomu, že jedna ze zásad campleadera je být na meeting-pointu 15 minut před stanoveným termínem, tak jsme byli předběžně domluveni, že mě vyzvedne na Mikla čtvrt hodiny poté, co odbije pátá. Jenomže; pátá odby(i?)la, následující akademická čtvrthodina jakbysmet a Franko nikde. Tak jsem si v duchu pomyslel ok, stále jsme v limitu. Jenomže čas na hodinách utíkal směle rychle, půl pryč, 40 minut po páté pryč, tak volám s mírnou obavou Frankovi co se děje. Na druhé straně telefonního hovoru mi bylo sděleno klidným hlasem, že všechno je v pohodě a že je kousek od mého Islandského bydliště. Nakonec uběhlo ještě pár minut a chvíli před šestou konečně brzdí šedý mikrobus s RZ: SEEDS2 před naším barákem. Během chvilky jsme dorazili na Hverfisgata 32, kde se nachází ubytování pro krátkodobé dobrovolníky. Po krátkém seznámení a naložení jejich bagáže jsme vyrazili do naší destinace v areálu Botanické zahrady, zvané Eriksús. Dvoupatrový dům stářím odhadem z 60. let minulého století, slouží jako útočiště pro řidiče SEEDSu. Dále tu jsou ubytováni dobrovolníci krátkodobých workcampů, které na sebe navazují během celého léta. Takové workcampy jsou dva; Photomaraton a Botanic garden in Reykjavik. Workcamp, který mi byl svěřen je 3. v pořadí a po tomto workcampu zde bude dalších 6 do konce podzimu.  I když v době našeho příjezdu měl photomaraton pauzu, tak zde byli jeho koordinátoři Bart z Holandska a Kwon z Jižní Korei. Driverskou jednotku tvoří kromě výše zmiňovanného Franka také Greg, 27letý maďar co umí vynikající langoše, které nemají vůbec nic společného s tím, co znáte ze stánku. Do třetice tu bydlí také Vincenzo, 26letý Frantík, pravděpodobně s tureckými kořeny, ale o tom pssst :-)

V metodice pro campleadery stojí, že by první večer měl připravit něco k jídlu něco sám pro ostatní s přispěním ostatních zúčastněných. Na dotaz, zda-li mi chce někdo pomoci s připravou se nabízely pomocí hned ¾ zúčastněných, tak jsem přenechal aktivitu ostatním. Přecejen jedno známé voluntérské pořekadlo zní: Dobrovolnosti se meze nekladou :-) Po večeři jsem zmínil, že uskutečníme krátký seznamovací program. Bohužel ze školení jsem byl připraven na mnohem  početnější skupiny takže jsem musel improvizovat. Na jediný oficiální bod programu, pominu-li vybírání účastnického programu, bylo motivační cvičení“Hope for expetation“ kdy každý ze zúčastněných měl zmínit své naděje, obavy a to co může přinést do svého projektu. Došlo na vskutku zajímavé názory a ideje. Zbytek prvního večera probíhal v klidu. Spát jsem šel brzy.

Práce v botanické zahradě začínala každý den ráno v 8 hod. Cítil jsem se jako vedoucí oddílu na táboře, když jsem témě každé ráno kontroloval dobrovolníky, zda-li vstali a probudili se. První pracovní den jsme se probudili do deštivého rána. Proběhla krátká představovačka s ředitelem a personálem botanické zahrady, kterému budeme na následující dva týdny k ruce.Poté následoval za deštivého počasí krátký exkurs po areálu botanické zahrady, seznámení  s naším pracovištěm. Měly nás na starosti 2 studentky VŠ, Kvidrum a Seyrum. Mohly se nám věnovat, jelikož už měly prázdniny. Říkal jsem si dobrá na konci května, proč ne? Poněkud více jsem byl překvapen tím, že studenti na Islandu, a je jedno jaký stupeň vzdělávání studují, mají prázdniny od začátku května do konce září. V té chvíli jsem zatoužil vrátit se do školní lavice, nejlíp té Islandské :-)

Ale zpátky k práci. První den jsme se převážně věnovali rozmisťování humusového materiálu v arboretu botanické zahrady. Mimochodem během dvou týdnů jsem zde objevil celou řadu stromů, kterých jsou u nás plné lesy, jako například buk lesní, lípa srdčitá atd. Během dvou týdnů práce v botanické zahradě si dovoluji tvrdit, že se ze mě stal specialista přes odplevelování a setí nové trávy. Dívky povětšinou sázely nové květiny podél cest. Postupně se během projektu sem tam někdy vyostřovala nálada ve skupině.

Například lejdy z bývalého sovětského svazu….ze začátku jsem její přítomnost velice kvitoval, byla znalá ,prostředí, jelikož se předtím účastnila photomaratonu, takže v arrivalday nám třeba poskytla exkurs po našem domově na následující dva týdny…jenomže…Náš vztah se postupně začal velmi zajímavě vyostřovat…Jeden příklad za všechny: Jednoho dne odpoledne po práci byla na programu prohlídka ZOO…to skupina odmítla, jelikož se nejedná o klasickou zoologickou zahradu s žirafami, slony, tygry…ale jsou zde k vidění koně, ovce, možná polární liška atp. Řekl jsem Ok, tak můžeme jít na Thermal beach,“ne venku prší“(během 5 minut přestalo a svítilo sluníčko….jak známo na Islandu se mění počasí velice rychle)…Tak dobrá můžeme jít do nějakého muzea(nabídl jsem 3 různě tematické expozice, navíc se vstupem zdarma“ne,ne,ne“….5 minut poté za mnou přišla ta samá osoba s dotazem, co mám v plánu dělat…Měl jsem co dělat abych udržel emoce na uzdě… Ve finále jsme šli hromadně i photomaratonem do downtown na  happy hour do „“Bar Lebowski“. Výše zmiňovaná ve finále zůstala na základně v Eiriskusu. Bar Lebowski vznikl na motivy stejnojmenného filmu “Big lebowski“. Je zde velmi nápaditá výzdoba. Době happy hour, které se konají téměř v každém baru v Reykjaviku, při zakoupení piva dostanete kupón na další pivo zdarma.

Poměrně dost aktivit jsme měli se souběžně probíhajícím Photomarathonem. První ze společných aktivit byla “intercultural night“, kdy každý ze zúčastněných sdělí ostatním: 5 věcí, co má na své zemí rád, 3 věci co nemá rád a jednu věc co si myslí, že nikdo  neví o jeho zemi. Při představování ČR měl největší úspěch můj “dislike point“o našem panu prezidentovi a jeho viróze při otevírání korunovačních klenot :-)  Dále pak jsme měli společnou “International dinner“, kdy každý ze zúčastněných měl udělat jídlo typické v jeho zemi. Moje bramboráky se povedly jakž takž. Moc mi chutnaly Gregovy maďarské langoše, které nemají zdaleka nic společného s těmi, co znáte ze stánku. Team Korea se také vyznamenal svou pestrou a zdravou kuchyní.

Dny jsme nestrávili pouze prací. Dobrovolníci si užili půldenní výlet do Blue lagoon a Golden cirkle. V těchto destinacích už campleader byl, takže se výletů nezúčastnil, z čehož plyne, že měl volno, což s velkou radostí uvítal.

Naopak jsem nevydržel, když bylo v plánu whale watching. Opravdu nádherný zážitek být v bezprostředním kontaktu s velrybami.

Další trip, kdy jsem se připojil k “botanical garden“ teamu, byla expedice na volcano Hekla. Museli jsme si vypůjčit auto z půjčovny. Bylo nám přiděleno terénní vozidlo KIA SPORTAGE. Opravdu zajímavý pocit z jízdy. Když jsme dorazili do Hekla Info centre, tak dáma se nás se zděšeným výrazem v tváři ptala, jestli jsme si opravdu jisti, zda-li chceme jít opravdu na Heklu. Poslední erupce byla před 14 lety a Hekla je přitom aktivní cca každých 10 let. Větší jistotu jsem neměl ani poté, co chtěla abych jí tam zanechal moje telefonní číslo.

Auto jsme zanechali u rozcestníku a vydali jsme se na cestu. Procházeli jsme krajinou, která nejevila skoro žádné známky života; všude jen kameny, skály, hory, říčka….sem tam někdy jsme narazili na zbytky kostí…Ze srandy jsem říkal, jestli nejsou pozůstatky dinosaura…pravděpodobně se ale jednalo o pozůstatky zatoulané ovce.

Zhruba po třech hodinách cesty nám začala otvírat náruč lady Hekla. Už z dálky byly patrné stopy lávy táhnoucí  se od vrcholu až k patě kopce. Nebyla zde žádná značená cesta takže jsme se vydali střemhlav směrem vzhůru k vrcholu. Na vrcholu sopky se stále držel sníh, se kterým se dobrovolnice z Tchai-wanu setkala poprvé v životě. Opravdu zajímavé :-)

Druhý týden workcampu utíkal jako voda. Počasí nám ukazovalo svojí pravou islandskou tvář. Chvíli pršelo a během 5 minut jsem se svlíkal do trička pro nesnesitelné vedro. Předposlední den workcampu jsem si pravděpodobně taky přivodil úpal :-) To jsem opravdu nečekal, že se mi stane zrovna na Islandu. No vůbec tenhle den nebyl vůbec dobrý den pro mě a mojí karmu. Každé pondělí jsme dostali v botanické zahradě na výběr co chceme jíst ten daný den. Na výběr jsme měli ze dvou chodů. Předposlední den byl výběr buď rybích filet nebo koňského masa. Dal bych ruku do ohně za to, že jsem si vybral rybu. Nicméně mi bylo sděleno, že mám dnes koně….Ochutnal jsem jedno sousto a musel jsem celý oběd odnést. Mám spoustu kamarádů co vlastní a jezdí na koni a tohle opravdu není nic pro mě. Závěrečný den jsme pracovali jen do 13. Hodin místo obvyklých 15. Hod. Poté následovala závěrečná barbecue. Byl krásný slunečný den. Bohužel všechno jednou končí a tato barbecue nebyla výjimkou. Uronily se nějaké slzičky, bez toho by loučení nebylo to pravé. Po zbytek odpoledne jsem vyhlásil free time... Sám jsem toho měl taky plný kecky, potřeboval jsem připravit nějaké materiály na závěrečnou evalvaci…Dobrovolníci měli domuvený sraz s částí lidí z photomarathonu, kterým jejich workcamp skončil a já jsem vyrazil na focení západu slunce spolu s camleadery photomarathonu a drivery. Bylo velmi pěkné počasí, sem tam nějaký ty mráčky; Podmínky přímo skvělé. Naskytly se nám přímo spektakulární záběry na hladinu moře a nad ním do oranžova rozpálené slunce. Závěrečný den bylo krásné počasí. Úklid všech bytových prostor proběhl hladce. Zbývalo po dvou týdnech opět sbalit bágl a vyrazit směr domů.

Uplynulé dva týdny mi daly velkou lekci. Mám-li použít přirovnání třídních učitelů, kteří nezapomínají na svou první a poslední třídu, kterou vedli, tak stejně tak já nezapomenu na svůj první mezinárodní workcamp, který jsem vedl…Ne v ČR ale na Islandu…Uvidíme jestli se dočkám někdy i premiéry na domácí půdě :-) 

Fotky : http://endriju.rajce.idnes.cz/International_voluntary_project_Botanical_garden_Reykjavik_27.5-7.6.2014/