Aneb jak jsme si v Balchiku hráli na turisty

6.7.2010

Předchozí večer jsme ve společnosti komárů usínali, tak jsme se ve stejné společnosti i probouzeli. Jsme 6. den na cestě a poprvé musím tasit pláštěnku. Zastihl nás lehčí deštík, tak pláštěnka plní "konečně" svou oficiální funkci kromě té dosavadní polštářové :-) Ačkoliv jsme stáli na frekventované silnici tak auta ne a ne zastavit. Zastavil nám mladík, kterého jsem si nemohl vybavit s jednodenním zpožděním, kdy píšu deník zážitky z předchozího dne :-) Svezli jsme se asi 50 km. Za účelem osvěžení pokoukám po stromech jestli se na nich nachází nějaké ovoce :-) A našli jsme strom s broskvemi. Sice nebyly úplně dozrálé ale neva. Tento den jsme museli překonat zhruba 80kilometrový úsek mezi městy Silistre a Dobrič, kde byly pouze malé vesničky. První stop nás vzal asi 5 kilometrů na kraj vesnice kam přijížděly auta ve velké rychlosti, tak jsme se po nějaké době přemístili asi o 1 kilometr na protější kopec, kde silnice stoupala, takže šance, že nám někdo zastaví, byla teoreticky větší. No ale počkali jsme si i tady pěkně dlouhou dobu. V době kdy jsem seděl na krajnici a stopoval Roman, tak jsem si všiml projíždějícího Mercedesu ve kterém seděl pouze řidič tak jsem si říkal“Taky mohl zastavit, parchant jeden“ a věnoval jsem se dál zápiskům.  Ale vzápětí osi všímám jak pomalu zpomaluje a ve finále úplně zastavuje a couvá k nám zpátky, BINGO!!! A pan podnikatel mající asi 4 mobilní telefony nás vzal až do Dobriče. Míjeli jsme první dopravní nehodu po cestě. Vzhledem k balkánskému stylu řízení to bylo příjemné překvapení. No asi jen v Čechách jezdíme jak kreténi… Náš cíl pro dnešek byl Balchik. Po příjezdu jsme prošli celé centrum až na pláž tak jsme si dali luxusní koupačku v moři při západu slunce. Žijí zde naši známí ale ty se nepodařilo najít tak jsme si zahráli na turisty a zašli jsme do restaurace na večeři. Obsluhoval nás Antonio, sympatický chlapík, který nám nabídl super chálku za fajn cenu. Zůstali jsme se zde dívat na semifinálový zápas z MS ve fotbale mezi Paraguayí a Holandskem. Spolu se třemi Zagorkami to byl fajn večer J Rozhodovali jsme se jestli postavit někde stan. Ač je Balchik turistické město, tak jsme měli místo pro stan vytypované. Nakonec jsme dokončili  naší hru na turisty a rozhodli jsme se pro hotel. Přecejen po 6 nocích ve stanu pro 1,5 osobu jsme už cítili potřebu vyspat se aspoň trochu normálně a dočerpat síly J

1. točený pivko po cestě :-)

5.7.2010

Den jsme začali parádně . Po 5 dnech na cestě první osvěžující koupel v řece byla moc příjemná. Posilněni koupelí jsme se opět vydali na cestu, ale u řeky Olt byl větší výskyt koňských povozů než aut, tak jsme čekali asi přes hodinu, než nám zastavil španělsky hovořící mladík. Asi to byl nějaký signál, že tento den bude převážně ve španělském stylu :-) Svezli jsme se asi 50 km do Rošiori. Zde kromě stavebnin nebylo nic zajímavého :-) Zastavil nám chlápek, který uměl jen Rumunsky a vzal nás do Alexandrie. Honosný název neodpovídal moc vzhledu města avšak když jsme se blížili na konec města tak nám místní domorodec daroval dva vychlazené energetické nápoje tak jsme pak přecejenom změnili trochu mínění o Alexandrii :-) Odtud nás vzal pohodář, který jel do Zimnicea, kde rozhodně žádná klendra nebyla :-) Zde nám zastavili manželé se sympatickou dcerou. Konverzace probíhala opět ve Španělštině :-) Dojeli jsme do Pietrošani, přičemž nás předem upozorňovali, že odtud nám nikdo nezastaví. Pietrošani je velmi sympatická vesnička. Místní domorodci sedící na lavičkách kolem hlavní silnice nás vřele zdravili. Myslím, že dlohou dobu tu nebyli žádní cestovatelé :-) Cestou jsme potkali hospodu, kde měli vyrovnaný sudy od piva, tak jsme odtušili, že by zde mohli mít čepované pivo, tak jsme neváhali a dali jsme si první točený po cestě. Po dosavadní konzumaci z PET lahví a plechovek příjemná změna :-) Sympatická hospodská uměla anglicky tak jsem jí mohl dát moji první darovanou vizitku po cestě :-) Když jsme vycházeli tak nás místní štamgasti stáhli do protější hospy. Moc jsem si zde nepokecal jelikož konverzace probíhala opět ve španělštině :-) I když nám bylo horlivě nabízeno ubytování, tak jsme se po dvou pivkách zvedli a vydali se opět na cestu. Chvíli to trvalo, než nám zastavila bílá dodávka, jejíž řidič nás dal do skladovacího prostoru, takže jsme asi 10 km jeli v úplné ctmě :-) V Bujoru nám zastavila další dodávka, tentokrát jsme mohli obsadit místa pro pasažéry :-) Další auto nás zavezlo až k hraničnímu přechodu. Po pasové kontrole následoval asi 20 minutový přechod mostu přes řeku Dunaj a byli jsme v Bulharsku. Už bylo poměrně šero, ale ještě jsem zvedl palec. Projelo kolem nás bílé terénní BMW, které se pro nás ještě vrátilo. Chlápek nás vzal do 10 km vzdáleného Martenu ve kterém má bydlíště. Už byla tma ale stáli jsme na dobrým fleku tak jsme to ještě zkusili. Asi po 10 minutách vyjel z Martenu chlapík který nás sem dovezl, dal nám dvě sušenky a láhev vody a jel na druhou stranu. Stan jsme postavili v prostoru vodojemu kde bylo tradičně velké množství komárů

4. den na cestě aneb Rumunskem s opilými záchranáři :-)

                                                     neděle 4.7.2010

Ráno jsme se vstáváním nemuseli pospíchat, jelikož jsme spali opravdu na parádním místě. Probudilo nás až stádo procházejících ovcí. Sbalili jsme věci a vyrazili opět na cestu. Dorazili jsme do do horského městečka kde jsme si dali oběd na rozloučenou. Během oběda jsem zaregistroval hlasitou skupinku 4 příslušníků záchranné služby. S Laurencem a Julií jsme se rozloučili a vyrazili jsme směr Petrosani. Netrvalo dlouho a zastavila nám výše zmiňovaná skupinka záchranářů. S nejopilejším z nich jsme se museli přivítat po "tureckým" způsobem, polibkem na obě tváře. Ovšem asi po třech kilometrech jsme se mu asi přestali líbit a z auta nás vyhodil. Škoda, že zbylá posádka byla tak neschopná ho zastavit.
Pobavení vtipným zážitkem jsme pokračovali dál v cestě pěšky. O tom, že Balkán je stopovací ráj jsme se opět přesvědčili záhy. Zastavil nám manželský pár, který nás vzal zbylých 15 km do Petrosani. Při průměrné rychlosti 20km/hod. trvala tato cesta asi půl hoďky :-)
Petrosani na nás zapůsobilo sympatickým dojmem. Ačkoliv byla neděle, tak zde bylo poměrně živo. Došli jsme na konec města a zastavil nám mladík který jezdí denně trasu Deva - Craiova (cca 250 km) a vzhledem k tomu, že jsme byli na začátku této trasy tak sme měli o zábavu na odpoledne vystaráno. Asi po 3 hodinách udrncané cesty jsme se dostali do města Craiova, které jsem přejmenoval na Krajnová :-) Řidič nás hodil až na okraj Krajnový, pardon Craiovy což byla veliká služba, jelikož to je obrovské město. Tou dobou bylo už asi po 20.hod. a my jsme věděli, že 15 km odtud je velká vodní plocha a vidina toho, že se po 5 dnech na cestě budeme moct pořádně omýt, byla velká. Zastavil nám učitel autoškoly, který zná Arabelu :-) Ten nás vzal do Caracal. Tuším že zde sme dokoupili zásoby a už za tmy jsme si stopli auto s Bulharskou SPZ které nás dovezlo k řece Olt, kde jsme dnešní cestovní den zakončili. Jako obvykle ve společnosti komárů

Lets go to Carphatian! :-)

We got up at around 9.hod. We arrived in Deva, where we also bought supplies and we went into the Carpathians. The way it was broken and long. We drove mostly on rocky roads. But later we will see the beautiful asphalt road :-) Around 14.hod. We found beautiful Meadow around 14.hour pm , where we decided to build our tents. We went for a short trip around. We climbed to about 1600 meters high mountain. I must say that in a T-shirt with short sleeves, I feel a little bit cold here :-) In the evening we grilled.

Napříč Karpatami v krátkém rukávu a šortkách

                                                                                                                                           neděle, 4.7.2010

Vstávali jsme asi kolem 9.hod. Dojeli jsme do Devy, kde jsme dokoupili zásoby a vyrazili jsme do Karpat. Cesta to byla hrbatá a dlouhá. Jeli jsme vesměs po kamenitých cestách. Ale později jsme se dočkali i krásné asfaltky :-) Kolem 14.hod. jsme našli krásný palouček, kde jsme se rozhodli, že postavíme naše stany. Vyrazili jsme na krátký výlet po okolí. Vylezli jsme asi na 1600 m vysokou horu. Musím říct, že v košili s krátkým rukávem a v šortkách mi zde bylo poněkud chladno :-) Večer jsme grilovali.

Good job in Budapest :-)

Around 4:45 am, we hit with a mosquito invasion. After 20-minute battle, we could on sleeping. We got up after 7 pm, we packed up things and went to highway ramp. I did not manage to lift my thumb and stop us, Mr. Ing. who went to Budapest. He left us near the stadium Ferencvaros Budapest, where we were last year and so we could take the annual pictures and we continued. , We try luck on the unfinished highway rampLike last year and we were successful. 

After about 20 minutes we stopped Zikmund, healer of borelliosis illnes, so we managed to go in  Budapest about 1.5 hours which is about 6.5 hours faster than last year :-) Zikmund us to interpret the Kecskemét region at a gas station and we even missed occur at highway ramp and we have stopped a couple of young photographers in the Berlingo, which to us have about 20 meters back. How nice. We went with them to Szeged. They left us at the similar place where we hitchhiked last year. It was about two hours am. and Roman was hitchhiked and I could wrote my diary. we stopped Laurens Julia. Belgian-Swiss couple, who went on a three-week vacation in Europe and we drove towards Romania. We had a police controll beyond the Szeged. Mr policeman stopped us, turn on light at the car and we can continue :-) Past next 2 hours we start looking for a camping place. 

So we are about 50 km before Deva town left the main road. Just hit the area in question is likely to rain here so it was all incredible wet. While driving one village in the moment when jsmíe approached the railway crossing, the trigger safety device. When about 5 minutes, no train had not gone so we decided that passage of a thorough cross the oversight. We finally unpacked the tents next to the village on the spot with a romantic view of the industrial zone. We ended the evening in the company of two bottles of red wine and one bottle of Jagemaister :-) 

Budapeští o 6,5 hodiny rychlejším časem než loni

Kolem 4:45 hod. ráno nás postihla komáří invaze. Po 20 minutové bitvě jsme mohli pokračovat dál ve spánku. Vstávali jsme po 7. hod. sbalili jsme věci a vyrazili na dálniční nájezd. Nestihl jsem zvednout palec a zastavil nám pan Ing. který jel až do Budapešti. Tam nás vysadil u stadionu Ferencvároš Budapešť, kde jsme byli i loni tak jsme mohli pořídit výroční fotky a pokračovat dále. Stejně jako loni jsme zkusili štěstí na nedostavěném dálničním nájezdu a tentokrát jsme byli úspěšnější. Asi po 20 minutách nám zastavil Zikmund, léčitel kíšťových onemocnění, takže jsme Budapešť zvládli zhruba za 1,5 hod. což je asi o 6,5 hodin rychlejší čas než loni :-) Zikmund nás vyložil na kraji Kecskemétu u benzínky a ani jsme nestihli dojít na dálniční nájezd a už nám zastavil mladý pár fotografů v Berlingu, které k nám ještě asi 20 metrů muselo couvat. Jak sympatické. Dojeli jsme do Szegédu. Mému bystrému oku neuniklo že sme na stejném místě jako loni. Bylo zhruba 14. hodin a v našem směnném stopovacím procesu byla řada na Romanovi, takže jsem za odpoledního žáru maďarského slunce mohl dopisovat deník. Netrvalo dlouho a zastavili nám Laurens s Julií. Belgicko-Švýcarský pár, který vyrazil na třítýdenní dovolenou po Evropě a jeli jsme směr Rumunsko. Kousek za Szegedem nás zastavila policejní kontrola. Pán policajt s úsměvem rozsvítil Laurensovi světla u auta a mohli jsme pokračovat dál v cestě. Jak sympatické! Asi za další dvě hodiny jízdy jsme se rozhodli že začneme hledat místo pro přenocování, tak jsme asi 50 km před Devou sjeli z hlavní silnice. Akorát danou oblast pravděpodobně zasáhly vydatné deště tak zde bylo všude neuvěřitelné mokro. Při průjezdu jedné nejmenované vesničky v momentě kdy jsmíe se blížil k železničnímu přejezdu, se spustilo bezpečnostní zařízení. Když asi po 5 minutách žádný vlak nejel tak jsme se rozhodli že přejezd za důkladného dohledu přejedeme. Stany jsme nakonec rozbalili vedle vesnice na místě s romantickým výhledem na průmyslovou zónu. Večer jsme zakončili ve společnosti dvou lahví červeného vína a jednou lahví Jagemaistera :-) 

1st day - Good start

After almost 10 months we went with Roman to the first gas station in the direction of Brno, and we were very curious about whether to exceed last year's "record" when we waited for first car for 3 hours. We waited 20 minutes when we stopped quadruple mother, who took us to Brno. We waited there a while and stopped us crisp Moravian-old man who took us to a better location tracking. But here we waited 2.5 hours before we stopped for Zola and his little fox terrier and we can continue to Bratislava. There we scooped two more Briard so the car was very full :-) Zola dropped us at a gas station in Bratislava in the direction of Gyor. We did not wait long for us to stop Robert from Germany with his coach, in which tested a new air conditioner. Robert went to Gyor, and it was around 21st pm, we started devising a strategy to sleep. Finally we decided on a petrol station in Gyor where we built a tent around the 22nd hours went to bed. 

1. den aneb překonání loňských časových rekordů

Po necelých 10 měsících sme s Romanem opět vyrazili na první benzínku směrem na Brno a byli jsme velmi zvědaví jestli překonáme loňský "rekord" kdy jsme zde na první auto čekali 3 hodiny. A rekord padl asi po 20 minutách, kdy nám zastavila paní Králová, čtyřnásobná matka, která nás vzala do Brna. Zde sme chvíli čekali a zastavil nám řízný moravský mladík, který nás vzal na lepší stopovací místo. Zde sme ale čekali 2,5 hodiny než nám zastavil Zola a jeho malý foxteriér . Seděl jsem s ním na zadním sedadle a pocit horka mě ihned přešel jelikož mi olízal celý obličej :-) V Bratislavě sme nabrali ještě další dva Briárdi takže auto bylo velmi plné :-) Zola nás vysadil na benzínce za Bratislavou směrem na Gyor. Nečekali jsme dlouho a zastavil nám Robert z Německa se svým autobusem, ve kterým testoval novou klimatizaci. Robert jel do Gyoru a už bylo kolem 21. hod. tak jsme začali vymýšlet nějakou strategii na spaní. Nakonec jsme se rozhodli pro benzínku u Gyoru kde jsme postavili stan a kolem 22. hodin šli spát. 

Why?

During the spring I began to tacle the question what I about my summer plane? My brother, Roman said, so the expression on a volunteer project abroad! At first I said probably not. But over time I have a volunteer workcampech began making inquiries, and I realized that Beth might not entirely wrong. So I opened the website for volunteer organizations began search country and the focus of the volunteer project. 

I had to choose to wait-8 winning From about 2500 projects. I chose to end projects taking place in these countries: France, Italy, Moldova, Romania and Turkey. I liked The Turkish projec so much that I finally put it in first place and on 7 April I received mail, which stated that I was accepted to the project GSM05 - Afyonkarahisar. 

So in addition to worries at school, I have started flying and also around this. 31st March, I was training in Hradec Kralove but I did not know that I'm going to Afyon and the 16th June in Prague for further specific training was where I got the necessary information and could hit the road :-) 

Proč?

Během jara jsem začal řešit otázku co budu vlastně dělat v létě? Můj bratr Roman mi řekl: Tak vyraž na dobrovolnický projekt do zahraničí! V první chvíli jsem si řekl, že asi ne. Ale postupem času jsem si o dobrovolnických workcampech začal shánět informace a došlo mi, že by to nemuselo bejt úplně špatný.

                  Tak jsem si na internetových stránkách dobrovolnické organizace začal vytypovávat země a zaměření dobrovolnického projektu. Z asi 2500 projektů jsem musel vybrat do pořadníku 8 vítězných. Vybral jsem si nakonec projekty které se konaly v těchto zemích: Francie, Itálie, Moldávie, Rumunsko a Turecko. Turecký projekt se mi natolik zamlouval, že jsem ho dal nakonec na první místo a 7. dubna mi přišel mail, ve kterém bylo uvedeno, že jsem byl přijat na projekt GSM05 - Afyonkarahisar.

Projekt se konal ve stejnojmenném městě. Takže kromě starostmi ve škole jsem začal mít lítání i kolem tohoto. 31. Března jsem byl na školení v Praze ale to jsem ještě nevěděl, že pojedu do Afyonu a pak 16. června na dalším už konkrétním školení kde jsem získal potřebné informace a mohlo se vyrazit na cestu :-)