8.7.
Noc na pláži byla moc fajn. Kolem 5. Hod. ranní byl krásný východ slunce, ale i tak jsem byl líný sáhnout po kameře a zdokumentovat jej J Vstávali jsme asi kolem půl deváté. Tou dobou už byli na pláži rybáři, kteří chytali úlovky do místních restaurací. Sbalili jsme věci a vyrazili do města sehnat něco k snídani za 3 Leva(cca 1,5 Eur) Nakonec jsme v místní sámošce pořídili dvě bagety v jednom balení + sušenky takže good job ! J Když jsme přecházeli most přes dálnici tak jsem si všiml, že v odpočívacím pruhu naším směrem stojí červené auto. Když jsme tam asi po dalších deseti minutách došli a začali jsme stopovat, tak na nás Kolja zatroubil ať si nasedneme. No ještě se nám nestalo, že by nás vzalo auto, který na nás ještě čekalo J Kolija nás vzal do Tsareva a cestou nás zval do jeho zábavního centra ale no money, no funny….Na konci Tsareva jsme stopovali na společně s jednou babkou, která přišla až později a stoupla si před nás, což je proti stopovacím pravidlům, tak jsme byli trochu naštvaný. Provoz zde byl nikterak hustý ale zastavil nám majitel hotelu, který nám řekl, že jedeme tou méně frekventovanou cestou k Tureckým hranicím. Vzal nás asi 5 km do vesnice, kde byl provoz ještě méně intenzivní, tak jsme se rozhodli, že budeme stopovat při chůzi. Asi po dvou kilometrech nás vzali dva chlápci, kteří dříve makali v ČR. Ti nás vzali asi 10 km a vyložili nás uprostřed lesa, jelikož zde měli robotu. Šli jsme opět asi půl hoďky lesem až nám zastavil místní mafián v Opelu Corsa coupé. Místo k sezení pro třetí osobu vzadu mělo velmi stísněné podmínky, takže jsem měl co dělat abych si na hrbolatých silnicích nepřivodil otřes mozku úderem o střechu J Katastrofální stav silnic a rychlý způsob jízdy mi vrtal hlavou. Mafián, který si podával ruku s celníky, nám říkal, že musí měnit tlumiče každý měsíc. Vystoupili jsme si v městě nesoucí název Malkovo Trnovo. Tento malý trn bude velkým trnem v mé paměti ještě hodně dlóuho. Zde se ası fakt zastavıl čas a nebo tady před par dny skončila válka...totálně vybydlený město! mám takovej pocit, že jsme posledním obyvatelům pomáhali roztláčet žigulíka, aby odtamtud mohli odjezd...Pak jsme šli po krásné tříproudé silnici, která končila uprostřed lesa staveništěm.To už ve mně začínala propukat totální beznaděj. Nicméně jsme pokračovali dál po polní cestě, kterou dosavadní tříproudá silnice pokračovala. Zároveň jsem doufal, že se stane nějaký zázrak. Konal se jen malý zázrak když jsem ve svahu spatřil dopravní značku, která musela patřit k nějaké silnici! A taky že jo J Dál jsme mohli pokračovat po asfaltce směrem k tureckým hranicím. Úsměv nám trochu opadl, jelikož auto nikde žádný nejelo a když už, tak v protisměru. Aby toho nebylo málo, tak se začalo ochlazovat a začalo pršet, tak jsem poprvé po cestě musel vytáhnout mikinu. Opravdu žádný med. Během těch asi 5 km chůze, co jsme šli k hranicím, jsme potkali tři auta, co jela naším směrem. 1 žigulík, který nás sice mohl vzít ale budiž. Dále jsme potkali turistický bus, jehož řidič nám naznačoval, že jdeme správným směrem a jako poslední totálně naložené auto.
Za vytrvalého deště jsme došli na hraniční přechod. Zde jsme zůstali pod přístřeškem a čekali jsme zda-li nás vezme někdo z projíždějících. Potkali jsme zde např asi 60letého cyklistu, který měl na kole v plánu projet celou jižní Evropu, pokud si dobře pamatuju, tak chtěl projet asi 9 státy J Asi po hodině čekání nás vzali Bob a Simia(?) z Německa, kteří vyrazili na dovolenou dodávkou. Chvíli to ale trvalo, než jsme mohli opustit hranice, jelikož naši noví němečtí přátelé měli nějaké problémy s doklady. Možná kvůli Bobově salátovému vydání cestovního pasu J B & S měli v plánu dojet do 300 km vzdáleného Istanbulu, což jsme s nadšením uvítali. Do hlavního města Turecka, které má 13 milionu obyvatel jsme dorazili asi kolem 19. Hod. a další dvě hodiny jsme jezdili po městě než jsme si vystoupili. Později jsme zjistili, že jsme si vystoupili v cenově přijatelné čtvrti. Levné prádelny, takže jsem si dal na uvítání parádní turecký Kebap. Útočiště jsme našli v hotelu Kosova, kde byl pokoj za 10 eur. V jinak drahém Istanbulu další good job. Trochu mě pobavila koupelna. Byla zde sprcha bez sprchového koutu, ale co bych chtěl za10 eur že? :-)
