Wellcome in Afyonkarahisar

Ranní očista ve sprše bez sprchového koutu byla fajn...teda až na to, že díky povaze "sprchového koutu"jsem vytopil půlku koupelny :-) Venku stále prší. Balíme věci a jdeme na metro. Na ulici voda po kotníky, takže chůze v sandálích je poněkud vlhká :-) V podloubí istanbulského metra nás zastavil mladík, jestli nepotřebujeme s něčím pomoci. Opět se přesvědčujeme o tom, že Turci jsou velmi laskavý a milý národ. Vystupujeme na stanici "Otogar"(autobusové nádraží turecky - pozn. red.) Déšť neustává.Úkol zní jasně: Najít noční bus do Afyonkarahisaru, kde se koná můj workcamp. Bohužel společnost, na které jsem měl doporučení od organizátorů workcampu má všechny busy obsazené. Je pátek, tak všichni jedou domů. Ale žádný stres. Zastoupení zde mají desítky autobusových společností! Když jsme ale asi u 5. společnosti vyšli naprázdno, tak přišel na řadu plán B: Sehnat jakýkoliv bus směr Afyon. Nakonec jsme vzali autobus do Bursy, která leží zhruba na půl cesty z Istanbulu do Afyonkarahisaru. Autobus vyjížděl ve 14. hod. tak jsme měli přes hodinu čas tudíž jsme zašli do internet café. Původně jsme mysleli, že pojedeme celou dobu po pevnině, ale k našemu milému překvapení jsme byli naloděni na trajekt, se kterým jsme přepluli Egejské moře. Celkem fajn zpestření :-) Do Bursy jsme dorazili kolem 19.hod. Počasí je standartně hnusný. Rozhodli jsme se, že pojedeme busem, který vyjížděl do Afyonu ve 22.hod. Zašli jsme do hypermarketu aby jsme dokoupili zásoby a hlavně aby jsme zabili čas. Mimojiné jsme našli koš, ve kterém byly všechny věci za 1 TL(cca 15 kč) Byl zde i klobouk, který se mi moc líbil, jelikož mi i šel :-) ale nakonec si ho vzal Roman...Když jsme přišli k pokladně, za kterou seděl usměvavý Turek, tak první co vzal do ruky byl onen klobouk a zvedl palec na znamení dobré koupě. Když ho ale projel čtecím zařízením tak na displeji naskočila cifra 10 TL tak jsme se mu snažili vysvětlit, že to máme ze slevového koše. Vzhledem k tomu, že uměl rusky(?) jen trochu tak komunikace byla dosti vtipná :-) Na rozloučenou si s námi podal ruku. Když jsme přišli na Otogar tak na mě přišla potřeba, tak jsem zavítal na místní veřejné záchodky. Když jsem otevřel dveře u kabinky tak tam byla pouze díra v zemi, tak jsem si řekl, že to bude vtipný ale ještě jsem zkusil otevřít kabinku v protější řadě a tam naštěstí byly klasické evropské záchodky tak se mi doslova ulevilo :-) Do Afyonkarahisaru jsme dorazili asi kolem 2:30 am. Naštěstí autobusák byl na kraji města takže problém s místem na spaní nebyl moc velký. Poslední společnou noc jsme spali pod širákem