Čtvrtek 15.7. 2010
Práci v parku jsme měli dnes velmi zpestřenou. Děvčata omylem rozbořily hotový chodník, tak asi další hodinku trvalo, než jsme ho dali aspoň částečně do původního stavu. Poté bylo v plánu focení do novin. Nejdřív bylo skupinové foto s nějakým důležitým pánem z radnice a pak nás fotili při práci, tak jsme dělali, že něco děláme. V novinách o nás druhý den vyšel článek na celou stránku, kde bylo otištěno i několik výše uvedených fotografií. Našel jsem se na čtyřech z nich. J Když bylo po všem tak na mě Faruk zavolal ať jdu s ním, neměl jsem ponětí co chce. Řekl mi ať si sednu do mikrobusu a že prej pojedeme koupit nový boty, tak si říkám proč ne?
Vešli jsme do obchodu s obuví a Faruk mi tam začal ukazovat různý boty. Já jsem ale nechtěl žádný boty, ale sandále! Tak tam vyhrabali snad jedinný sandále, co tom v krámě měli. Sice byly kožený a stály 10 tureckých lir(cca 5 eur) ale risknul jsem to a vzal je. Tak jsem si myslel, že je vyřešeno a že se můžem vrátit zpátky do parku ale Faruk mě táhnul do dalšího obchodu s oděvy. A chtěl po mě abych si vyzkoušel šortky co tam měli. To už jsem nerozuměl absolutně ničemu. Tak jsem si jich pár vyzkoušel a nakonec jsem si vybral takový ošuntělý šedý. Už jsem tahal peněženku a Faruk mě rázně upozornil, že platit bude on. To mě natolik dojalo, až jsem měl skoro na krajíčku J
Odpoledne po práci jsme absolvovali návštěvu v muzeu, které se nacházelo asi 10 kilometrů od města. Po prohlídce následoval další oficiální bod programu. Interwiew pro tureckou stanici Chanel 3. Tlumočený rozhovor jsme poskytli celkem tři campeři, Maria z Polska, Ugo z Francie a moje maličkost. Ptali se mě odkud jsem, jak se v Turecku cítím atp. Musím říct, že se mi při odpovědích hodně třásl hlas J
Vzhledem k tomu, že se nezadržitelně blížil víkend a tím pádem tůra do 5. Největšího kaňonu na světě, Sandikli Agdak Tokali Canyonu, tak po večeři následovala informační schůzka s místními skauty, kteří nám měli dělat doprovod na cestě. Při tomto setkání byl můj spolubydlící José pasován na tureckého skauta.
Během večera jsem se taky dozvěděl proč mi byly koupené nové šortky. Během focení mluvil ten důležitý pán s našimi camp-leaderi, Shirvan a Huseynem a mimojiné se jich ptal proč mám roztrhlé šortky? Tak mu vysvětlovali, že jsem si je natrhl už během mé cesty do Turecka a že je mám pracovní atp. a pán jim pouze odvětil “Tak mu kupte nový ne?!“ A to se vyplatí!
Spát jsme tentokrát šli neposilněni alkoholem, jelikož nás čekal náročný den.
Žádné komentáře:
Okomentovat