3.8.
Autobus nás nad ránem opět vzal na trajekt. Na něm si Olgun přesedá do jiného autobusu, který jede blíž jeho domovu. V Istanbulu jsme s krátkým zpožděním asi kolem 8. Hodiny ranní. Při snídani na lavičce si uvědomuju, že jsem zapomněl v autobuse mapu a českýho průvodce Tureckem…prostě idiot. Mapa by ani tak nevadila, ale ten průvodce je poměrně citelná ztráta, když se chci pohybovat po městě s 13 mil. Obyvateli.
Na dvě hodiny tedy zalézám do internetové kavárny kde konečně je funkční skype, tak se po třech týdnech můžu ozvat dom i živým hlasem. Musím říct, že noční improvizovaná česko-anglická konverzace s Olgunem byl dobrý trénink :-) Kolem 13. Hodiny vyrážím na Taksim square, jelikož jsem si zde domluvil sraz z Ozanem, se kterým jsem se seznámil na workcampu v Afyonu. Na Taksim jedu s dvouhodinovým předstihem, jelikož mi Olgun říkal, že to je krásné místo a že se zde schází mladí lide. Našel jsem zde příjemný parčík. Během mé návštěvy tu byli spíš starší lidé ale nevadí :-)
Snažím se najít nějakou volnou lavičku, která by byla ve stínu ale všechny byly obsazené. Tak jsem se rozvalil na trávník a dopisuju deník. Pak asi na půl hoďky usínám. Přecejenom jsem toho během noci v autobuse moc nenaspal. V 16:28 mě probouzí zvonící telefon a na druhým konci Ozan! Seberu svých 5 švestek a běžím k fontáně, kde na mě čeká se svým kamarádem Alim. Jdeme do zapadlé uličky kde je příjemná kavárnička. Zde si dáváme čaje na tři rundy :-) Od obchodníka, který má své zboží na pojízdném vozíku, si kupuji za 3 turecké liry malý kapesní nožík, jelikož ten můj původní co jsem měl, jsem někde ztratil.
Kolem 20. hod. se přesouváme do centra istanbulu do hospody na točené(!!!) pivo, první asi po měsíci :-) Když jej číšník přinesl, tak jsem se trochu pousmál, jelikož bylo skoro úplně bez pěny, takže to spíš připomínalo jablečný džus ale jinak bylo v pohodě :-)
Během večera se opět probíral fotbalový zápas mezi Českou reprezentací a Tureckem, kdy jsme do posledních minut vedli 2:0 ale nakonec jsme 2:3 prohráli…Na tento zápas si vzpomnělo hodně lidí během mé cesty Tureckem. Upřímně řečeno, nedivím se :-) Loučíme se zhruba půl hodiny po půlnoci a já vyražím hromadnou dopravou do části Akšaray, kde jsme našli levný ubytování s bráchou na začátku naší cesty. Bohužel Hotel Kosova se sprchou bez sprchového koutu nenacházím, tak si pronajímám pokoj v o něco dražším hotelu ale nevadí :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat