Training workcamp in Eyrabakki

Po příjezdovém školení jsem strávil v Reykjaviku jen pár dní…ve středu 7. Května jsme se vypravili na treninkový workcamp na jih Islandu. Vzhledem k tomu, že nás do této oblasti mířilo cca 12 lidí, tak jsme jeli dvěma vozidly, mikrobusem a cliem. Franko, 60letý ital, který je na Islandu na dlouhodobém dobrovolnickém projektu a zároveň zajišťuje logistiku pro naší organizaci SEEDS, nechal ovšem u Clia zapnutá světla…takže když jsme všichni nastoupili do aut a byli připraveni k odjezdu tak menší francouzské vozidlo nenastartovalo…Startovací kabely byly na dně kufru mikrobusu, plně zaplněného našimi bágly. Takže následovalo vyložení, nalezení kabelů, nastartování, naložení kufrů zpět a mohli jsme konečně vyrazit. Už jsem asi pokročil v adaptaci natolik, že už jsem nepotřeboval vyblejsknout každej kopec, každej kámen…ale přesto jsem párkrát neodolal. Myslím, že mě Islandská krajina bude neustále překvapovat po celou dobu mého pobytu. Asi po hodině cesty jsme dorazili do cíle. Bylo nám deklarováno, že budeme na nějaký farmě dělat zahradní práce, tak jsem čekal, že to bude pro nějaký komunitní centrum či tak něco…

Nakonec jsme pracovali na malém hospodářství s pár slepicemi. Přivítala nás paní domácí, Helga, prostorově výraznější paní, matka 4 synů, manželka vezeňského dozorce, který to měl do nejstřeženější věznice na Islandu cca půl km daleko, takže jsme 10 dní koukali ze zahrady na toto zařízení. Po krátkém přivítání Helga s jejím mužem Orkurem řekli, že potřebují odjet ještě na nákup, takže nechali doma 7 úplně cizích lidí…Docela zajímavé projevení důvěry :-)

Po krátkém rozkoukání jsme se seznámili s naší pracovní náplní.Na následujících 10 dnů jsme měli za úkol

·         Vybudovat kamenou stezku vedoucí napříč zahrádkou

·         Postavit dva green housy pro pěstování zeleniny

·         Obdělat malé rodinné poličko

·         Zasázet brambory

·         Odplevelovit trávu u příjezdové cesty

Musím podotknout, že někteří účastníci workcampu,včetně camp-leadera, měli trochu problém s posláním tohoto projektu, jelikož práce byla realizována na soukromém pozemku pro rodinu. Tak je na místě obava, jak to bude s využitím pro veřejnost. Od toho tu dobrovolníci nejsou a myslím, že tímto je pošlapáván smysl dobrovolnické práce….na druhou stranu je to za účelem zlepšení prostředí…Utěšoval jsem se tím, že můžu při některých činnostech, jako třeba budování stezky z kamenů, zúročit zkušenosti nabité během roku a půl dlaždičení.

Na tomto projektu nás bylo dohromady 7 lidí. Se všemi jsem strávil před tím 5 dní na arrival traininku, tak jsem předpokládal, že to bude bez problému, ale zdání klame. Jedna holčina, jenž pochází ze země našich severovýchodních sousedů, začala vůči mě mít dosti nevybíravé chování. Kdybych byl na ní nějak hnusnej nebo tak něco tak neřeknu ani popel, ale když se s snažím bejt s každým v pohodě, bez konfliktů….a dotyčná má problém mi ráno odpovědět na pozdrav good morning tak už fakt nevím…Naopak jí nedělalo problém žalovat na mě…bylo to sice jednou ale posuďte sami. V domě Orkuna a Helgi, kde normálně žije jejich 6členná rodinka a na 10 dní nás bylo celkem 7 dobrovolníků, byla jedna koupelna. Asi třetí den šla dotyčná po mě do koupelny, kde byla vyhraněná zóna kde se nesmí šlapat s mokrými nohami. Když se tak stane, tak zde bylo uchystáno koště na setření. Onoho dne jsem zapomněl po sobě setřít, moje“milovaná“ kamarádka mě na to upozornila, tak jsem se jí omluvil s tím, že to samozřejmě uklidím po sobě…dotyčná ale hned vyrazila za Celine, vedoucí workcampu, že jí to musí říct….tak jsem jí následoval…Musím říct, že jsme s naší campleaderkou zůstali nepochopeně na sebe koukat proč Justýna řeší takovou prkotinu….Myslím, že žalování je záležitost děti a ne pro cca 25letou holku…hold každej dospíváme asi v různou dobu…

Měli jsme postaráno i o jiné dramatické situace; Ve čtvrtek 8. Května večer, už bylo po práci, odpočíval jsem na pokoji. Najednou se celý dům na 5 vteřin otřásl, možná problikla i eletrika ale to nevím jistě, jelikož v 9 večer tu je stále super světlo :-) Tak jsem vyrazil ven zjistit co se děje. Před barákem jsem potkal Orkura a ten říkal s potulným úsměvem, že jsou na to tady zvyklí. Ve vzdálenosti 30km od jedné z nejaktivnějších sopek na Islandu se pomalu není čemu divit. V těsném sousedství jejich baráku je mezi dalšími domy jedna volná parcela. Dozvěděl jsem se, že zemětřesení v roce 2009 bylo natolik silné, že to zdemolovalo celý dům.

 Víkend 10. a 11. Května jsme procestovali kompletně celý jih Islandu. V sobotu jsme nejdřív zastavili u pobřežního majáku. Musím říct že když jsem stál na kraji útesu a díval se dolů cca 50 metrů na hladinu moře, která se rozbíjí o drsná skaliska, tak mi jen naskakovala husina. Za krásného slunečného a větrného počasí jsme zde měli piknik. Poté jsme se přemístili krajinou plnou vyřelých skalisk ke Grindavíku, kde se nachází jedna z největších turistických atrakcí na Islandu, tzv. Blue lagoon. Krajina plná malých a středně velkých jezírek plných modré vody napájené z místních termálních pramenů…. Na tomto spektakulárním místě jsme strávili něco přes hodinu. Poté jsme se přemístili ke Gejser guna. Při příjezdu na parkoviště nás přivítal chlapík v kroji hrající na dudy. Kromě něj i všudypřítomný charakteristický zápach vycházející z gejzírů. Stále bylo slunečno doprovázeno střídavým nárazovým vítrem. Opravdu supr záležitost, když vám najednou třeba na jednu minutu začne proti vašemu obličeji foukat tento charakteristický dým.

Další bod programu byla návštěva mostu mezi dvěma kontinenty. Jak známo tak Island leží na hranici dvou tektonických vrstev, Severoamerické a Euroasijské. Měl jsem tu čest vstoupit na 5 minut bez jakýchkoliv pasových či jiných kontrol na americkou půdu.

Bylo k 18. Hodině, už jsem pociťoval značnou únavu tak už bych byl uvítal návrat do našeho dočasného domova v Eyrabakki ale 2 lidi poněkud nedemokraticky rozhodli, že navštívíme nějaké lávové město. Zastavili jsme na kraji silnice. Všude kolem byla krajina pokrytá šedavým mechem, takže jsem měl vskutku pocit, že se jedná o měsíční krajinu. Vydali jsme se na cestu směrem, kterým mělo být ono lávové město. Pociťoval jsem únavu čím  tím víc…asi po třech kilometrech chůze stále stejnoou měsíční krajinou jsme se ve tříčlenné skupince rozhodli, že dál nepůjdeme s ostatními a, že na ně počkáme…Čekali jsme asi hodinu, kterou jsme strávili diskuzí o tom co je víc….Jestli nábožeství nebo věda…No byla to celkem vtipně strávená hodina času :-) Díky bohu poslední bod programu byla exkurse okolo horského jezera s modrou vodou, kde jsme potkali další dobrovolníky z naší základny Miklabraut 40 v Reykjaviku a poté jsme konečně vyrazili směr k našemu dočasnému domovu v Eyrabakki.

V neděli jsme vyrazili na výlet až po obědě. Slunce definitivně zapadá kolem 23:30 tak času je spoustu. Obloha neměla už tak azurovou barvu, spíš naopak. Byla zatažená jak divadelní opona. Vyrazili jsme ještě dál na jih než den předchozí. Naše první zastávka byla Seljalandfoss, komplex asi 4 vodopádů různých velikostí. Největší z nich byl vysoký 65 metrů. Zde jsme strávili asi hoďku času. Poté jsme se přesunuli k dalšímu vodopádu, Skogafoss. Po vyšlapání asi 400 schodů se nám naskytl výhled do údolí z vršku vodopádu :-) Další bod programu byl exkurs na okraj oblasti ledovce jenž ukrývá vulkán Ketla. Při pohledu na krajinu jsem si zde už fakt připadal jak na jiným světě. Drsná kombinace ledu, kamení a sopečného popela brala jen dech. Byl to opravdu výživný výlet po oba dva dny.

V pondělí jsme po práci vyrazili na krátký výlet do Solheimaru, kde bydlí dvě dobrovolnice, které jsme potkali na arrival trainingu. V Solheimaru je komunita lidí čitající přes 100 členů, která se velmi zajímá o udržitelné zemědělství. Jedna z dalších zajímavostí je, že tu mají kostelík vybudovaný v roce 2005. Poté jsme absolvolali koupačku za slunečného počasí v nekrytém bazénu. Znovu jsem přemýšlel jestli jsem něco podobného podniknul ve stejném období v polovině května v ČR…nedopátral jsem se :-)

V úterý jsme začali kopat základy pro velký green house určený k pěstování zeleniny. Řeknu vám, že vykopat 1 metr hlubokou díru do země o rozměrech 50x50cm není úplná prča. Poté následovalo usazení 3metrových kůlů,  namíchat beton jehož fixační složku tvořilo kamení z lávy….a bylo hotovo…tahle činnost nám zabrala ve skutečnosti den a půl :-) Poslední den naší práce jsme se přemístili na předměstí Reykjaviku, kde žije Ester, ségra naší dočasné paní domácí. Ester potřebovala pomoci s odplevelením pole pro pěstování brambor. Přes den párkrát sprchlo…že by Islandské klima začalo konečně ukazovat svou pravou tvář? Uvidíme 
fotoz: Projekt 
http://endriju.rajce.idnes.cz/Training_worckamp_Eyrabakki_6-16.5.2014/
Fotoz z víkendu 
http://endriju.rajce.idnes.cz/Weekend_trip_south_of_Iceland_10-11.4.2014/