Jedna z povinností dobrovolníka Evropské
dobrovolné služby(EVS) je účast na arrival traininku, organizovaném národní
agenturou dané země, ve které má dobrovolník projekt. Měl jsem to štěstí, že
toto víkendové školení se konalo na samém začátku mé islandské mise od 29.
Dubna, tj. 3 dny po mém příletu. Jednoduše proto, že to probíhá třeba jednou za
půl roku, takže se zúčastnili i třeba tací, co už jsou na Islandu přes 3
měsíce. Z mojí hostitelské organizace SEEDS, a zároveň z našeho
velkokapacitního baráku, se zúčastnilo hned 11 volunteeru. Franko, 55letý Ital,
který zajišťuje logistiku, nás dovezl k autobusu národní agentury, který
byl přistaven v centru Reykjaviku. Říkal jsem si, že když jen nás je 11,
tak by nás celkově mohlo bejt kolem 50 lidí. O to větší překvapení při pohledu
na name-list bylo, že nás má bejt dohromady 22! “Naše jedenáctka“ obsadila celý zadek autobusu, takže sme
tvořili jakýsi uvítací výbor pro ostatní příchozí dobrovolníky.
Nejdříve přiběhly dvě bláznivý Italky, následovaly
je 2 skautky z Polska a Německa, poté další holčina z Polska a týpek
z Malty, jakožto greenmessengeři.
Vyrazili jsme na cestu. Poprvé mimo město. Hned za
hranicemi Reykjaviku se nám otevřela velice spektakulární, zároveň velmi drsná
a přírodní tvář Islandu; Kopce,
respektive horní masívy obseté balvany, do toho sem tam jezero, horská
říčka…celek dotvářely pastviny na kterých se spokojeně pásli koně. Během
dvouhodinové cesty jsme nabrali 3 holčiny ze Španělska, Portugalska a Kypru.
Již v kompletním počtu jsme úspěšně dorazili do
kempu Úfjosvatsn, kde na nás čekaly, už na první pohled, velice laskavé dámy
z Islandské národní agentury, Ragga a Elísabeth. Následovalo ubytování na
chatkách. Pokud si představujete takové ty české klasické chatičky, 2x
dvoupatrové postele, rozlámané skřínky z dřevotřísky…tak ano,
v takových jsme nebydleli.
Z grantu EU nám byl poskytnut na následujících
5 dní pobyt v 2patrových chatkách, s koupelnou, velice dobře
vybavenou kuchyní, obývákem s koženým gaučem a křesly, TV(sice nefunkční)
a součástí každé chatky byla venkovní výřivka, tzv. hot spot.
Došlo k zahájení programu, následovaly klasické
seznamovací hry na zapamatování si jmen ostatních. Jedna z hlavních
aktivit pro první večer bylo najít si partnera do dvojice a během 25 minut se
s ní(m) seznámit natolik, abyste byli schopni během 1 minuty o něm
něco říct.
Já byl v dvojici s Analeese z Kypru,
musím říct, že to je velice zajímavá holčina; Minulý rok v létě dokončila
univerzitu, od té doby cestuje. V Egyptě, Tunisu a Maroku strávila čtvrt
roku. Nějaký čas strávila také v Bulharsku, Turecku a Řecku. Je velmi
umělecky založená, umí hrát na piano a ráda maluje.
V 19. Hodin skončil oficiální program. Vzhledem
k tomu, že se ještě zdaleka neschylovalo k západu slunce, tak jsme
vyrazili na lehkou procházku po okolí. Byl jsem fascinován jednak okolní, na
půl měsíční krajinou, ale také množstvím ptáků, které se zde pohybovali a kteří
vydávali také hodně zajímavé pazvuky :-) Z prochajdy jsme se vrátili před
23. Hod. a venku bylo takové pološero…nicméně obloha směrem na západ byla stále
obarvená červánky.
Druhý den ráno jsem se snažil eliminovat puchýřové
zranění na chodidle z předchozích dnů; bohužel výsledek nedopadl vůbec
příznivě. Skončil jsem se strhnutou kůži přes třetinu chodidla a krve jak
z vola.
Odpoledne jsme se rozdělili na skupinky po 3-4
osobách a měli jsme za úkol udělat prezentaci o Islandu na různá temata, jako
např. kulturní život, turistické cíle, umění….Já byl ve skupince, která se
věnovala zvyklostem, tj. co Islanďané dělají a co nedělají. Můžu považovat za
malé osobní vítězství, že do negativních bodů se mi povedlo prosadit návrh, že
Islanďané nepoužívají vlak. Je to z toho důvodu, že na Icelandu nejsou
žádné koleje :-)
Ve čtvrtek jsme věnovali podstatnou část dne lekci
Islandštiny. Musím říct, že to bude
velké zadostiučinění, pokud se za tu dobu co tu budu, naučím aspoň základní
fráze :-) V pátek 2. Května byl na programu celodenní výlet. Nejdříve jsme
zavítali na Skálhol, nejstarší poutnické místo na Islandu. Na místě jsme našlí
malý kostelík s velmi vřelým farářem, kterému během výkladu začal zvonit
jeho dotykový telefon a asi půl minuty se ho snažil utišit. Po celém kostelu se
při tom rozlehl smích J Vedle kostelíku byla stará krčma
s travnatým porostem na střeše. Z tohoto místa byl poměrně dobrý
výhled do okolní krajiny. Jeden ledový kopec svou dominací převyšoval ostatní,
tak mě zajímalo co je to zač. Při bližším prozkoumání mapy jsem zjistil, že
jsme asi 30 km od vulkánu Hekla J
Poté jsme zavítali na farmu, kde mladý farmář chová
krávy a zároveň má restauraci. Obě činnosti provozuje ve chlívě rozděleném na 2
části. Musí to bejt něco pro humanisty
dívat se na svůj budoucí oběd J Na beef steak nedošlo, ale za to jsme
zde dostali výbornou houbovou polévku a delikatesní točenou zmrzlinu.
Jako poslední bod programu celodenního výletu byla
návštěva fontana spa centre. Bohužel vzhledem k povaze zranění mého
chodidla jsem nemohl do vody, tak jsem čekal ve vstupní hale bazénu. Musím
říct, že mi čas uběhl poměrně rychle, protože když začali ze sprch po hodině a
půl vylézat první lidi, tak jsem neměl ještě zdaleka dočtené veškeré prospekty.
Zpátky do kempu Úfjosvatsn jsme dorazili asi kolem
18. Hodiny, ale už tou dobou připravoval personál místní restaurace stolování
pro naší poslední večeři. Podávaly se nadívané jehněčí kousky. Zde se hodí
podotknout, že velice dobře bylo postaráno také o vegany, kteří tvořili cca
pětinu našeho kolektivu. Ne jednou jsem degustoval jim připravované projekty a
pokaždé to byl vskutku gurmánský zážitek.
Musím konstatovat, že 5denní arrival trainink byl
pro mne vskutku přínosným….Nasbíral jsem velice mnoho povědomí o Islandu,
vedení workcampů, zvyklostí Islanďanů, něco málo z Islandštiny a hlavně
jsem po dobu 5 dní byl s bandou skělých lidí .
Foto: http://endriju.rajce.idnes.cz/Arrival_training_for_EVS_volunteer_s_Ulfjotsvatn_29.4-4.5.2014/
Žádné komentáře:
Okomentovat