5.7.2010
Den jsme začali parádně . Po 5 dnech na cestě první osvěžující koupel v řece byla moc příjemná. Posilněni koupelí jsme se opět vydali na cestu, ale u řeky Olt byl větší výskyt koňských povozů než aut, tak jsme čekali asi přes hodinu, než nám zastavil španělsky hovořící mladík. Asi to byl nějaký signál, že tento den bude převážně ve španělském stylu :-) Svezli jsme se asi 50 km do Rošiori. Zde kromě stavebnin nebylo nic zajímavého :-) Zastavil nám chlápek, který uměl jen Rumunsky a vzal nás do Alexandrie. Honosný název neodpovídal moc vzhledu města avšak když jsme se blížili na konec města tak nám místní domorodec daroval dva vychlazené energetické nápoje tak jsme pak přecejenom změnili trochu mínění o Alexandrii :-) Odtud nás vzal pohodář, který jel do Zimnicea, kde rozhodně žádná klendra nebyla :-) Zde nám zastavili manželé se sympatickou dcerou. Konverzace probíhala opět ve Španělštině :-) Dojeli jsme do Pietrošani, přičemž nás předem upozorňovali, že odtud nám nikdo nezastaví. Pietrošani je velmi sympatická vesnička. Místní domorodci sedící na lavičkách kolem hlavní silnice nás vřele zdravili. Myslím, že dlohou dobu tu nebyli žádní cestovatelé :-) Cestou jsme potkali hospodu, kde měli vyrovnaný sudy od piva, tak jsme odtušili, že by zde mohli mít čepované pivo, tak jsme neváhali a dali jsme si první točený po cestě. Po dosavadní konzumaci z PET lahví a plechovek příjemná změna :-) Sympatická hospodská uměla anglicky tak jsem jí mohl dát moji první darovanou vizitku po cestě :-) Když jsme vycházeli tak nás místní štamgasti stáhli do protější hospy. Moc jsem si zde nepokecal jelikož konverzace probíhala opět ve španělštině :-) I když nám bylo horlivě nabízeno ubytování, tak jsme se po dvou pivkách zvedli a vydali se opět na cestu. Chvíli to trvalo, než nám zastavila bílá dodávka, jejíž řidič nás dal do skladovacího prostoru, takže jsme asi 10 km jeli v úplné ctmě :-) V Bujoru nám zastavila další dodávka, tentokrát jsme mohli obsadit místa pro pasažéry :-) Další auto nás zavezlo až k hraničnímu přechodu. Po pasové kontrole následoval asi 20 minutový přechod mostu přes řeku Dunaj a byli jsme v Bulharsku. Už bylo poměrně šero, ale ještě jsem zvedl palec. Projelo kolem nás bílé terénní BMW, které se pro nás ještě vrátilo. Chlápek nás vzal do 10 km vzdáleného Martenu ve kterém má bydlíště. Už byla tma ale stáli jsme na dobrým fleku tak jsme to ještě zkusili. Asi po 10 minutách vyjel z Martenu chlapík který nás sem dovezl, dal nám dvě sušenky a láhev vody a jel na druhou stranu. Stan jsme postavili v prostoru vodojemu kde bylo tradičně velké množství komárů
Žádné komentáře:
Okomentovat