neděle 4.7.2010
Ráno jsme se vstáváním nemuseli pospíchat, jelikož jsme spali opravdu na parádním místě. Probudilo nás až stádo procházejících ovcí. Sbalili jsme věci a vyrazili opět na cestu. Dorazili jsme do do horského městečka kde jsme si dali oběd na rozloučenou. Během oběda jsem zaregistroval hlasitou skupinku 4 příslušníků záchranné služby. S Laurencem a Julií jsme se rozloučili a vyrazili jsme směr Petrosani. Netrvalo dlouho a zastavila nám výše zmiňovaná skupinka záchranářů. S nejopilejším z nich jsme se museli přivítat po "tureckým" způsobem, polibkem na obě tváře. Ovšem asi po třech kilometrech jsme se mu asi přestali líbit a z auta nás vyhodil. Škoda, že zbylá posádka byla tak neschopná ho zastavit.
Pobavení vtipným zážitkem jsme pokračovali dál v cestě pěšky. O tom, že Balkán je stopovací ráj jsme se opět přesvědčili záhy. Zastavil nám manželský pár, který nás vzal zbylých 15 km do Petrosani. Při průměrné rychlosti 20km/hod. trvala tato cesta asi půl hoďky :-)
Petrosani na nás zapůsobilo sympatickým dojmem. Ačkoliv byla neděle, tak zde bylo poměrně živo. Došli jsme na konec města a zastavil nám mladík který jezdí denně trasu Deva - Craiova (cca 250 km) a vzhledem k tomu, že jsme byli na začátku této trasy tak sme měli o zábavu na odpoledne vystaráno. Asi po 3 hodinách udrncané cesty jsme se dostali do města Craiova, které jsem přejmenoval na Krajnová :-) Řidič nás hodil až na okraj Krajnový, pardon Craiovy což byla veliká služba, jelikož to je obrovské město. Tou dobou bylo už asi po 20.hod. a my jsme věděli, že 15 km odtud je velká vodní plocha a vidina toho, že se po 5 dnech na cestě budeme moct pořádně omýt, byla velká. Zastavil nám učitel autoškoly, který zná Arabelu :-) Ten nás vzal do Caracal. Tuším že zde sme dokoupili zásoby a už za tmy jsme si stopli auto s Bulharskou SPZ které nás dovezlo k řece Olt, kde jsme dnešní cestovní den zakončili. Jako obvykle ve společnosti komárů
Žádné komentáře:
Okomentovat