18.7.2010
Možná to bylo v důsledku konzumace velkého množství alkoholu, ale během večera mi v paměti uvízlo, že se bude vstávat v půl sedmé. Budík mě probudil ve stanovený čas…ještě chvíli trvalo, než jsem se vyhrabal ze stanu ven. Bylo mi ale divné, že v kempu panuje i nadále všeobecný klid. Po pár minutách mi došlo, že jsem se spletl a budíček byl stanoven až na půl osmou…prostě Ondra no…ale zas na druhou stranu jsem si říkal žádná škoda…víte, jak se má to ranní ptáče J Následoval úklid a demolice kempu. Během balení jsem si všimnul menší poruchy přesky u mých sandálí. Celkem vtipné zjištění na to, že mě čeká 26 km dlouhá túra. V 9. hod jsme se naskládali do busu a vyrazili jsme. Asi po půl hodině udrncaný jízdy po polní lese jsme dorazili na výchozí stanoviště. Vyfasovali jsme si svačiny a mohli vyrazit na túru. Terén patřil do jedné z těch obtížnějších kategorií. Šli jsme korytem kamenité řeky a drobné pády nebyly výjimkou, takže jsem mimojiné vyzkoušel i voděodolnost obalu od kamery. Musím uznat, že obal splnil svou funkci. Do toho se začala projevovat vysoká kvalita mých sandálí v podobě odpárávání dalších přesek.
Situace kolem sandálí začala být vážná tak jsem nasadil sichrhajcky a náplastě, které umožňovaly aspoň částečně normální chůzi. I přes problémy se sandálemi jsem zaznamenával přírodní krásy kaňonu ve kterém sme se pohybovaly. Skály tyčící se do výšky 200 metrů nad naše hlavy braly opravdu dech. Zhruba poslední 2 kilometry jsme museli plavat a různě se brodit. Voda měla krásných 10´C teplotu, takže minimálně pro mě to bylo v těchto 35stupňových vedrech vítané osvěžení. Sandikli Agdak Tokali Kanyonu jsme dobyli asi kolem 14..hodiny. Dostavovaly se velmi blažené pocity. Vynaložené úsilí opravdu za to stálo. Tou dobou vyžadovaly mé sandále servis asi každých 15 minut. Díky tomu jsem se většinou pohyboval až v samém závěru výpravy. Chvílemi jsem si říkal, že to snad dojdu na boso ale sandále nakonec vydržely až do konce. Cesta zpátky utíkala rychle. Zpátky k autobusu sme vyčerpaní došli asi kolem 16. hodiny. Nevydržel jsem to a koupil jsem si jednoho Efese na schlazení organismu. Do skautského centra v Afyonkarahisaru sme dorazili asi kolem půl sedmé. Asim nás naložil do tranzitu a mohli jsme vyrazit do našeho přechodného domova. Po večeři jsem strávil asi hodinu marné snahy o spravení mých původních sandálí, bohužel neúspěšně. Tak jsem šel na francouzský pokoj na jedno pivko a poté jsem ulehl ke spánku
Žádné komentáře:
Okomentovat