1.8.
I když jsem se šlo spát asi kolem 4. Hodiny, tak jsem vzhůru po 9. Hodině. Přecijen v tomhle vedru se moc dlouho spát nedá. Po snídani následuje volný program…přecijen předchozí večer byl poněkud náročný :-) Ve 12.hod. byl sraz, kde se řešily organizační záležitosti. O mém odchodu nepadlo ani slovo, tak jsem si říkal, že to snad bude v pohodě a že budu moct zůstat na kampu i nadále. Ovšem před cestou na oběd kolem 14.hod. mi bylo sděleno ať si vezmu všechny věci sebou. S odpojením od skupiny však nepospíchám, takže s nimi jdu do čajovny na šíšu. Poté následuje nákup v minimarketu, kde si už kupuji zásoby na další dny.
Poté následuje velmi smutná část; rozloučení se všemi. Slzám se nemůžu ubránit. I když si se Shirvan a Huseynem říkáme, že se ještě uvidíme, tak tomu už v duchu moc nevěřím. Fakt to není fér, ale to je život. Tahle skupina mi přišla mnohem víc stmelenější než na workcampu v Afyonu, ač jsem se všemi strávil dohromady ani ne 24 hodin a s dost lidmi jsem se hned velmi sblížil…Ale to je asi prostě život…Nicméně díky této události jsem ztratil podstatnou část motivace pro pokračování v další cestě a i tak trochu jsem v tomto momentu začal trochu konkrétněji přemýšlet o návratu do ČR.
Nicméně pro tuto chvíli mi nezbývalo nic jiného než se s těžkým srdcem vydat na konec města Odemiš a zvednout opět palec. Čekal jsem asi hodinu, během které mi sice zastavily dvě auta, ale obě jely jiným směrem, než jsem potřeboval. Třetí v pořadí mi zastavila motorka a opět to bylo prospěšné. Svezl jsem se asi 400 metrů a asi po 10 ti minutách mi zastavili 2 chlápci, kteří jeli do Kirkuku. Názvem města si nejsem tolik jistý. Je to jedna z mnoha neodkrytých záhad v mých zápiscích. Musím dát za pravdu Huseynovi, který si ze mě dělal srandu, že budu mít problémy přeložit mé zápisky do Češtiny, když viděl mé krasopisné zápisky. Na druhou stranu se musím pochválit, jelikož drtivá většina těchto zápisků je k přečtení….teda aspoň pro mě :-) Chlápci, kteří mi cestou koupili vodu mě vzali cca 10 km před Kirkuk. Už se začalo stmívat tak jsem se rozhodl, že začnu hledat nějaké místo na přespání. Nacházím se v hornatější kamenité krajině, ale i tak jsem našel fajn flek na trávě. Při ukládání k spánku se dostavuje menší krize, když nemůžu najít čelovku, kterou jsem chvíli před tím měl v ruce. Začínám cítit, že prostě něco není v pořádku…
Žádné komentáře:
Okomentovat