28.7.2011
Spalo se mi překvapivě dobře. Jindy když jsem byl na klidnějších místech tak jsem se vzbudil několikrát za noc, tentokrát jsem to zvládl na jeden zátah. Ráno jsem zmonitoroval, kde že jsem si to večer ustlal. Když jsem se škrábal po skále zpátky na silnici, tak jsem nevěřil vlastním očím, že jsem něco podobného v noci slezl :-) Tělo žádalo potřebu zchlazení a dál v mém směru jsem neměl jistotu, že potkám nějakou pláž, tak jsem se vrátil asi půl kilometru na krásnou oblázkovou pláž. Jenže byly poměrně vysoké vlny, takže poté co mě v krátkém sledu složila asi tak třetí vlna v pořadí, tak jsem to vzdal. Byla to krátká a velmi důsledná osvěžovačka :-)
Dostal jsem se do Turistické oblasti, takže provoz na čtyřproudé silnici vedoucí podél pobřeží byl poměrně hustý, ale byly to vesměs samé turistické autobusy a auta nacpaná až po střechu. Pomalu jsem došel až na samý konec Antalye kde před barákem seděli dva Dědkové, kteří mě pozvali na čaj a ať si trochu odpočinu ve stínu, což jsem velice uvítal. Bylo kolem poledne a vedro jak na jihu Turecka. Opravdu jsem se koupal ve vlastní šťávě. Nakonec jsem to nevydržel a zastavil jsem si bus, který mě svezl 70 km do Manavgatu. Kupuju si nanuk na pravidelné zchlazení. Toto jsem opravdu nepodceňoval a důsledně dodržoval. V nanuku jsem objevil velkou výhodu, že mě osvěžil ale i částečně zasytil.
Našel jsem fajn plac na stopování, tak jsem si řekl, že zkusím zas jednou štěstí. Poměrně dlouhou dobu trvalo, než mi zastavili Ali a Ali. Seděl jsem na na zadním sedadle uprostřed a komunikoval jsem s Alim-řidíčem přes zpětné zrcátko. Druhej Ali – idiot seděl na předním sedadle ale byl furt ke mně otočenej a furt mi něco vysvětloval. Bylo to opravdu vtipné, jelikož Ali – driver na mě furt přes zpětné zrcátko gestikuloval a šeptal “Idiot“ Zastavili jsme se cestou na čtvrthodinku u rybářů. Ali-driver si během té doby chytl pěknej zhruba 30 centimetrovej kousek a mohli jsme pokračovat dál v cestě. A&A v jeli do Antalye a jelikož to je poměrně větší město (přes 1 mil.obyv) tak jsem se rozhodl, že odtud pojedu někam busíkem.
Z možných destinací mi nejvíce padlo do oka město Korkuteli, tak jsem si za 4 liry pořídil lístek a čekal jsem na mikrobus. V Korkuteli jsem si v místní drogérii dokoupil nejnutnější zásoby. Nakupování jsem měl zpestřené o společné foto se dvěma zhruba 13letými slečnami. Na svůj věk uměly celkem dobře anglicky, což mě mile překvapilo v této oblasti :-) Poté jsem zavítal do místního obchůdku s potravinami. Když si prodavač všiml, že si kupuju Efes, tak mě hnedka pozval do sklepení obchůdku, kde seděli místní štamgasti. Jeden z nich uměl napůl anglicky, napůl německy, tak jsem s chlapíkama dvě loupnul a pokračoval dále. I když je fakt, že se mi ze stinného sklípku tuze nechtělo.
Nad město se dostávám zhruba kolem půl deváté. Už jsem se sice rozhlížel po okolní krajině jestli by se zde dobře spalo, ale nebyla ještě úplně tma, tak jsem ještě zvedl palec. Bohužel na rozestavěné dálnici, kde dominovaly náklaďáky a autobusy mi nikdo nezastavil, tak jsem to vzdal a šel hledat sleeping place. Byl jsem pravděpodobně ve skalnaté oblasti, tak jsem nenašel nějaké měkčí podloží, tak jsem si nakonec ustal za keříkem odkud jsem vyhrabal co největší množství kamenů a usínal jsem za odzněného hluku z blízké dálnice.
Žádné komentáře:
Okomentovat