Jak jsem potkal 3 největší diskanty v Turecku aneb to pravé stopovací dobrodružství!!!

27.7.2010

Večer jsem spací místo hledal opět s čelovkou, tak jsem se ráno po probuzení modlil abych neležel na nějakém rozplázlém kousku jablka či hrušky ale naštěstí vše v pořádku. Probudil jsem se kolem sedmé hodiny a snídani jsem měl obohacenou o plody z okolních stromů, co mi pro předchozí noc poskytly střechu nad hlavou.

Trvalo to než mi zastavil Německy hovořící Chlapík Árí, takže konverzace byla ze začátků poněkud zadrhlá, ale pak jsem se celkem i rozjel. Byl to jakýsi náznak toho, jak bude dnešní den hovořit. S Árím jsem se svezl do 60 km vzdáleného města Mut.  Název ve mně evokoval něco zvláštního tak jsem se rozhodl, že se po Mutu aspoň trochu projdu. Když jsme přijížděli do Mutu, tak už z dálky jsem viděl kamenitou rozhlednu, která se tyčila uprostřed města na vyvýšeném kopečku. Když jsem přišel k té rozhledně, tak jsem zjistil, že na dveřích je zámek. V okamžiku se už ke mně velkou rychlostí blížil číšník z místní restaurace a nad hlavou mával klíčky od vchodu. Opravdu fantazie :-) Udělal jsem pár záběrů a mohl  jsem pokračovat dál na kraj města abych zas mohl zvednout palec.

Bylo kolem poledne, tudíž i největší žár, ale nebylo se pomalu kam schovat. Nejdřív mi zastavily dvě dívky na nějakým tureckým fichtlu, ale usoudili jsme, že by jízda ve třech a ještě s báglem byl problém :-)

Když už se fakt peču ve vlastní šťávě, tak mi zastavuje usměvavý turek s cisternou. Je mu jedno, že mu skoro vůbec nerozumím, ale furt mi něco emotivně vyprávěl. V Turecku je velký rozvoj. Všude se staví nové silnice a dálnice. V Čechách bychom jim mohli leccos závidět. A vše probíhá za pochodu. Takže se pak stane, že půl hodiny jedete 15kilometrový úsek. Když ale sedíte v cisterně a za zády vám drncá cca 80 hektolitrů nafty a benzínu, tak byste taky byli trochu nervózní že? No nepřipadal jsem si zrovna bezpečně :-) Asi po hodině a půl jsme bezpečně dojeli do Silfke, kde mi řekli, že na kraj města mým směrem to je 5 km, tak jsem stopoval za pochodu. A vyplatilo se. Zastavil mi německý manželský pár, takže jsem si s nelibostí opět pošprechtil :-) Dozvěděl jsem se ale, že následující den se vrací autem do Frankfurtu. Lákavá nabídka dojet na jeden zátah až domů ale slušně jsem odmítl. Svezl jsem se s nimi asi 30 po pobřeží  do menší vesničky. Zde oni odbočovali z hlavní silnice a jeli pak na nějaký hrad. Provoz zde nebyl moc velký, tak jsem šel chvíli pěšky. Bylo pěkný vedro, tak jsem byl nesmírně vděčný když mi zastavili 2 mlaďáci, se kterými jsem se svezl do Aydinciku.

Když jsem se dostal nad město tak jsem byl pozván od sympaticky vypadající paní na oběd. Připadala mi jako trochu šamanka. Jmenovala se “Gulle Gulle“,což turecky znamená nashledanou.   Pochází z Německa a v Turecku stráví každý rok zhruba od května do listopadu. Když jsem se ptal, jestli ji nevadí, že před tou její  garsonkou staví novou silnicí, tak odpověděla, že zde bude mít benzínku, tak jsem na ní zvědavej :-) V duchu jsem si říkal jestli mi tu nikdo už nezastaví, tak bych tu s ní zůstal  :-)

Nestalo se tak. Zastavila mi Fabie, ve které seděl učitel angličtiny, tak jsem si po delší době mohl pokecat anglicky :-) S ním jsem se svezl 80 km do Amanuru. Město na kraji moře a dlouhý jako svině. Už bylo kolem 19. Hodiny tak už jsem taky začal přemýšlet kde bych eventuelně dneska zakotvil. Ale tady to nešlo. Všude daleko; na konec města i na pláž. Tak jsem šel furt dál a nikdo nezastavoval. Pak mě svezl asi 3 km na motorce. Bylo to celkem vtipný vejít se na to i s krosnou na zádech, ale zvládli sme to :-) Už jsem si tak nějak zvykl, že v Turecku se dopravní předpisy nějak extra neřeší…Pak jsem šel zas nějakou dobu pěšky až jsem došel na benzínku. Čerpadlář byl v pohodě a uměl trochu anglicky, tak jsem se s ním dohodl jestli bych mohl za benzínkou  v takovým parčíku přespat a on v pohodě. Bylo kolem 21. Hodin,  tak jsem si koupil vítěznýho Efese s tím že pak půjdu spát. Když si tak popíjím před benzínkou tak jsem si všiml, že přijeli k benzínce 3 diskanti. Po chvíli za mnou přišel čerpadlář, s tím, že tyhle kluci jedou dál mým směrem. Připadalo mi, že jeden z nich umí trochu anglicky, tak jsem si řekl proč ne?

Jenom, že; Když jsme nasedli a rozjeli jsme se, tak jsem zjistil, že anglicky neumí ani jeden z nich a jediný co mi rozuměli tak bylo“Amanakuyi“, což je turecký výraz pro“vyliž si pr..l“ Diskanti to byli ale fakt mocný. Pomalu každou diskofilárnu co šla z rádia propařili a nutili mě ať pařím s nimi taky.  Asi o půl hodiny později při průjezdu městem Kemalpaša se decentně ptám “ no stop? “ a bylo mi odpovězeno, že ne s tím že se jede do Alanye. Neustále se mě ptali jestli s nimi půjdu pařit na diskotéku, s tím že pivka  a hotel zaplatí. Říkal jsem si proč ne, ale na druhou stranu jsem už cítil trochu únavu jelikož jsem byl na nohou ten den zhruba od půl osmé ranní.

Do Alanye jsme dorazili asi kolem půlnoci. Kluci si mysleli, že jsem asi fakt nějakej zevl tak mě vzali do krámu a zkoušeli na mě nějaký úchylácký košile, který jsem odmítal…no prostě sranda :-) No ve finále se na mě vykašlali. Tudíž jsem skončil uprostřed milionové Alanye, bylo asi kolem půl jedný v noci a hotely začínaly od 40 eur za noc. Fakt vtipná situace. Vybruslil jsem z ní ale s noblesou. Zašel jsem za taxikáři a zeptal jsem se jak daleko to je na konec města směrem Antalya. Dozvěděl jsem se že jen 3 kiláky, takže jsem se za 10 lir svezl. Byla to fakt vééélká úleva  :-)Když jsem vystoupil z auta tak jsem hned záhy potkal dva fotřínky, se kterými jsem si dal ještě pivko a pak jsem šel hledat nějakej prostor k přespání  Bylo mi jasný že tuto noc budu spát na pláži. Pravděpodobně byl úplněk takže jsem měl kvalitní rozhled. První pláž mi přišla až moc přístupná, tak jsem šel po pobřeží dále. 

Pak přišla spása. V měsíčním svitu se přede mnou objevila kamenitá pláž, u který jsem si všiml, že je kousek písečnej, tak jsem si řekl“Tak tady musím dneska spát!“ Zbývalo vyřešit jediné; Jak se tam dostat? Nebyl tam totiž přirozený přístup, tak jsem musel slézat po jakési skále atd…Do spacáku jsem ulehl totálně vyčerpaný asi kolem půl druhé v noci. Jen mi ještě blesklo hlavou aby do rána nepřišel nějakej příliv a nevyplavil mě. Naštěstí jsem se ráno probudil v suchu :-)