Aneb jak si Ondra podal ruku s tureckým ministrem životního prostředí

23.7

Na tento den bylo v plánu další oficiální setkání. Tentokrát s tureckým ministrem životního prostředí. Po snídani sme tedy nasedli do minibusu a byli odveženi asi 20 km za město na jakousi konferenci. Projevy to byly velmi emotivní. Škoda, že nevím co bylo jejich obsahem :-) Po nějaké době jsme dostali pokyn ať jdeme před hlavní tribunu, kde seděl ministr ŽP, který si s každým z nás podal ruku. Opět byli přítomni fotografové a novináři ale už jsem se vůči tomu nějak obrněl.

Na závěr programu jsme byli předvoláni před řečnický pult. Tři, dva, jedna: Konfety a stuhy vylétly do vzduchu a do toho začala hrát z reproduktorů moje oblíbená píseň Čanta od Demet Akalin. Opět byly slzičky na krajíčku ale ustál jsem to :-)  Když bylo po všem, tak jsme se vrátili zpátky do Afyonu na oběd. Když jsme odcházeli z oběda tak před radnicí stálo ministerské auto, které bylo opuštěné a nastartované. Samozřejmě, že padaly hlášky typu“neprojedem se?“. Každopádně to bylo velmi neekologické gesto od ministra tohoto resortu. Po obědě jsme dostali na 5 hodin rozchod ve městě. Snažil jsem se někoho ukecat, aby se mnou podnikl výstup na Afyon Kastle.  Byli jsme zde sice hned druhý den na projektu, ale to jsem si zapomněl na pokoji kameru a za každou cenu jsem chtěl pořídit záběry na město z tohoto krásného hradu, který se tyčí nad Afyonem na skále.  Bohužel jsem nikoho nesehnal, tak jsem vyrazil sám. 

Nejdřív jsem musel celý hrad obejít, jelikož jsem byl přesně na opačné straně, než byla přístupová stezka. Cestou jsem šel přes chudší čtvrť, tak jsem měl trochu respekt z okolí. Přesto mě ty úzké uličky a všudypřítomné pobíhající děti natolik okouzlili, že jsem pár záběrů odtud pořídil :-) Pod hradem jsem potkal dva studenty z Izmiru, tak jsem aspoň nešel těch 575 schodů nahoru a zase zpátky aspoň sám :-) Už bylo kolem 14. Hodiny takže se šlo mnohem líp než při prvním výstupu kdy jsme šli kolem poledne. To byl fakt kvalitní dryják. Nicméně za ten pohled to stálo. Když jsem se pak vrátil do města tak jsem si zašel k holičovi. Použil jsem smlouvací metodu ale i tak jsem mu pak vlastně dal všechno včetně dýška J

Když jsme se vrátili po večeři na dormitory tak jsem chvíli kalil s místními studenty, kteří taky byli ubytováni na studentských kolejí. Už ani nevím jak k tomu došlo, ale když jsem zopakoval jedno souvětí, které bylo v arabštině, tak mi pak řekli“Tak a je z tebe Muslim!“ Tak nevím…:-)